Majďuška s láskou fotí svého Pavlíka.. <3
Zlatíčko..<3 Můj mobil fotí sám, Majďuška se usměje a již to jede.. 😀

Než jsme vyrazili na zpáteční cestu, pohladili jsme kůru jednoho z dubů a předali si navzájem trochu energie. Prošli jsme si kolečko okolo rybníku a valili jsme zpátky. 

Těsně před Svobodovým mlýnem jsme se rozhodli, že vyzkoušíme něco, co jsme tady ještě neudělali. Odbočili jsme z modré a po cestičce jsme se vydali k Říčce, po mostku jsme ji překročili, napojili se na lesní cestu a druhou stranou mírnějším terénem jsme mířili k Jelenovi. Párkrát jsme se touto stranou také vydali, když jsme tu jen tak nechali vést své kroky přírodou, u čehož jsme sbírali houby. Koníky nám těsně před nosem odvedli jinam (Madlenka říkala, že díky mému focení, jak jsem zdržoval.. :-D), takže hezky zblízka jsme si je nevyfotili. Na ranči U Jelena jsme měli možnost vidět, jak se emu pěkně druží s koníky přes plot. Dělal to ale tak nešťastně pro nás, že to také nešlo vyfotit. 🙂 Tak to zůstane jen v našich vzpomínkách.. 

Před Kaprálovým mlýnem jsme odbočili doprava, po společné modré a žluté značce jsme zamířili k Ochozské jeskyni. V těchto momentech jsme ještě byli rozhodnuti, že si vystoupáme i k Pekárně, jako vždy. Nakonec z toho sešlo, časově jsme to trochu natáhli, tak o jeskyni Pekárna budu psát jindy. Jakmile se Říčka přiblíží k cestě, jdeme na další naše místečko, ke Kaprálově studánce, její vody vyvěrají z krasového vývěru. Odtud totiž děláme pravidelné fotky Říčky a čerpáme z ní energii.

Vykukuji na Říčku zpoza stromu.. 😉
Energie Říčky u druhého vývěru, který je nyní mohutnější než ten původní..

U vývěru Říčky jsme zjistili, že voda více vyvěrá ze spodního vývěru. Nad vývěrem je koryto Říčky tradičně bez vody.

Z hlavního vývěru Říčky moc vody neteklo.. Voda si z podzemí našla cestu jinudy..

Jen za jarního tání nebo za vydatných dešťů je voda i tady (sami jsme to zažili, dokonce tam bylo vody tolik, že je to až k nevíře, když tam potom přijdete a hledíte na suché koryto).

Skaliska okolo cesty údolím Říčky.

Právě přes suché koryto jsou na dvou místech po cestě krásně zhotovené lávky, kde se také rádi fotíme. U druhé z nich se definitivně rozhodujeme, že se dnes k Pekárně nepodíváme.

Majďuška překračuje suchou Říčku..
Podvečerní krása v lesním království.. Nádherné okamžiky.. Děkujeme..

Jako by nám to příroda chtěla vynahradit, kousek od lávky se mezi stromy a skalami objevují doslova plantáže sněženek. Nelenil jsem a vyškrábal se opatrně až mezi ně. Je to něžná krása. Krásné jsou v zahrádkách v Brně všude okolo nás, tady v lese mají jejich bílá kvítka úplně jiný náboj. Divočina je divočina.. 😉

Něžně bílá, sněženková, krása..
Sněženková party.. 😉

Noříme se pomalu do stínů, sluníčko začíná oznamovat, že se pomalu chystá zakončit svou dnešní pouť. Pro ptáčky zpěváčky to znamená signál zahájit večerní trylkování. Bylo nádherné to poslouchat.. Pořád říkám, že zaposlouchat se na jaře, ráno nebo večer,  do zpěvu kosa, když se usadí někde na špičce stromu, či střechy, je parádním zážitkem. Na jednom stromě se nám představil svým zpěvem i drozd. Šlo mu to též nádherně. V posledních dnech nás všude, kam se venku hneme, doprovází svým trylkováním i brhlík. Asi si nás oblíbil. My jeho také.. 🙂 

Na rozcestí pod Pekárnou se na chvilku loučíme se žlutou i modrou, napojujeme se na zelenou, která nás dovede k Ochozské jeskyni. Sedáme si pod turistický přístřešek a dáváme si zbytek svačiny.

Nejčastější momentka z toulek.. Když má Madlenka plnou pusinku bašty.. U Ochozské jeskyně.. 😉

Vydávám se na průzkum přímo k Ochozské jeskyni. Chvilku nasávám jeskynní vzduch skrze mřížové vrata, pak se ještě škrábu kvůli fotce do svahu.

Tekuté zlato nad Ochozskou jeskyní.
Nitro Ochozské jeskyně láká k prozkoumání.. 

Zpáteční cesta je již ponořená celá do stínů, za to báječně okořeněná večerním zpěvem ptáků. Najednou potkáváme lidské společníky, jakoby se navečer vyrojili na cesty. Na vlastní uši se mi předvede Majďuška, která má telefonát. Pomáhá svými vědomostmi astrologie devíti planet. Je to koncert.. Božský.. Nejde to jinak napsat, slova z jejích úst jdou sama, jen empatické naslouchání a pak božské vedení. V duchu i nahlas jsem poděkoval, že dělá to, co jí naplňuje. Není nad šťastnou Ženu. <3 Při zpáteční cestě Beruškou jsme si užili probíhajícího západu sluníčka. Jeho velký kousek jsme si přivezli sebou domů v nás. Naladění, trochu uťapkaní, ale s klidem v Duších. Děkujeme.. <3 

Mohlo by se vám také líbit: