Cyril a Metoděj – pohledem slovanského srdce

Letmý pohled do kalendáře mi připomněl, že se dnes v České republice (na Slovensku též) slaví tradiční státní svátek – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Tento svátek má spíše církevní charakter a pro mnoho ateistických Čechů tak znamená ve velké většině buď volný den, nebo naopak příplatek za svátek, když pracují. Velká část české společnosti tak tomuto svátku věnuje pramálo pozornosti. Já osobně jsem před nějakým časem pocítil k významu odkazu Cyrila a Metoděje velmi zvláštní pocit. Onen pocit nebyl moc příjemný. Z pocitů se velmi rychle staly záblesky a střípky pravdy, kdy jsem náhle uzřel ve vizích za oponou času malinko jiný příběh. Tedy příběh se týkal věrozvěstů Cyrila a Metoděje, jen obsah, účel a dopad jejich konání byl o poznání jiný. Temnější a absolutně ne spasitelský, jak je nám všeobecně předkládáno. Stačilo se jen energeticky napojit na otisk této události a cítit pravdu srdcem. Jsou to přesně ty momenty, kdy o sobě začnete přemýšlet, jestli je tohle ještě vůbec normální, zda-li toho již není příliš. Štěstím je, že život v pravdě srdce přináší nádherná svědectví, kdy pochybovat nelze. V každodenních okamžicích. Tím, jak žijete. Přesto jsem o tom moc nemluvil. Vlastně jen s mou přítelkyní Madlenkou, která se tomu vůbec nepodivovala. Tak mě ani moc nepřekvapilo, když jsem zjistil, že rozhodně nejsem sám a první, kdo se takto za závoj času podíval a procítil pravdu. O to více to bylo příjemné zjištění a vůbec nejmilejší je to v případě, když na tato fakta narazím v přímém rozhovoru z očí do očí u druhého člověka.

Pojďme se podívat malinko na historické události, jak je nám, českým lidem, zobrazován význam misie Cyrila a Metoděje. V roce 862 údajně vyslal kníže Velké Moravy Rostislav poselstvo byzantskému císaři Michaelu III., kterým žádal o vyslání misionářů, kteří by vedli bohoslužby ve slovanském jazyce, aby se křesťanská víra mohla dostat i do nejzapadlejšího koutu Velké Moravy. Císař žádosti vyhověl, o rok později již na území Velké Moravy přicházejí Cyril a Metoděj. Tito misionáři připravili nové písmo, které nazvali hlaholice. Do staroslověnštiny přeložili veškeré liturgické knihy. Těmito skutky položili na Velké Moravě základy vlastní církve a jejich misie byla velmi úspěšná. Toliko krátce k historickým faktům.

Nyní se podívejme na jejich misii z malinko jiného úhlu pohledu. Z pohledu, který již v historických studiích zaznamenám není. Snad s jednou výjimkou a tou je zmínka o tom, že bratři Cyril a Metoděj sepsali též tzv. Zákon sudnyj ljudem (česky Soudní zákon pro laiky), kde je psáno, jak se vypořádat s těmi, co nepřijmou křesťanství, též stanovením přísných trestů pro ty, jež konají pohanské oběti či přísahy. Zde se nepatrně, ale přímo, dotýkáme skutečné podstaty misie bratrů Cyrila a Metoděje. Vymýtit slovanské pohanství a zavést křesťanství. Cyril a Metoděj byli apoštolé křesťanské víry. Slovo apoštol se odvozuje z řeckého aspostolos, což značí vyslaný, poslaný. Přenesenými významy slova apoštol se dostaneme ke slovním spojením – mluvit jako apoštol (velebně, zaníceně) a rozmlouvat s apoštoly = být mrtev (s poukázáním na horlivé hlásání a šíření myšlenek). Lidově řečeno z toho vyvodíme, že by vám vykecali i díru do hlavy, ztratíte sám sebe v záplavě cizích myšlenek, které vám jsou horlivě vtloukány.

Potřebovali naši předkové, lidé z Velké Moravy, Slované, novou víru? Potřebovali se naučit nové písmo? Toužili po křesťanské víře? Mohl bych předkládat spoustu otázek, ale ve výsledku by to bylo zbytečné, protože na všechny tyto otázky mohu celým srdcem odpovědět velmi jednoduše a naprosto stejně. NE! Nepotřebovali, netoužili a nechtěli. Víru měli a písmo též. Pouze se víra v sebe sama, ve svůj rod, v přírodu a přirozeně i v síly nad tím stojící nehodili do karet lidem, kteří toužili po našem zotročení. Stejní lidé dobře věděli, že je potřeba zlikvidovat naše slovanské písmo, staroslovanskou bukvici. Toto písmo nás totiž přímo vedlo ke spojení se zákony přírody i vesmíru. Bylo to obrazové a hloubkově mnohovýznamové písmo, jež bylo nástrojem poznání a duchovního rozvoje. Písmo mělo (a má, neboť přes veškerou snahu ho zničit, zůstalo zachováno) 49 obrázkových znaků ve čtvercové tabulce 7 krát 7. Číst se dalo všemi směry, přičemž každá bukvice má svůj obraz. Dohromady je tak tvořena mozaika, která přináší kompletní vědění světa, kompletní světonázor, veškeré myslitelné informace. Při čtení dostáváme obrazy, vidění, slovo tvoří svou silou. Lid, který uměl číst toto písmo, byl nezmanipulovatelný a svobodný. A zřejmě jen svobodní lidé mohli toto písmo číst ve správných algoritmech, tak aby získávali vědění pro život. Toto písmo muselo být zničeno, to bylo hnací silou těch, kteří prahli po ohromném energetickém potenciálu Slovanů. Ohromná síla v nás zůstala po prapředcích, kteří původně, coby jednotní Slované, používali stejný jazyk i stejné písmo. Jaká síla z toho jen dýchne, když si uvědomíte, že neexistovala jazyková bariéra? A přesně po této síle byla ohromná touha u jiných, kteří spatřovali možnost, jak nás využít, když sami této síly nemohli dosáhnout.

Systém staroslovanské bukvice

Bukvice jsou seřazeny do tabulky o 7 x 7 čtvercích. Je jich tedy celkem 49 a tvoří vlastně mozaiku. Jednotlivé bukvice se dají číst všemi směry. Každá bukvice má svůj obraz. Lze natrénovat sjednocení obrazů ve slově a tím pochopení hloubkového významu slova. Bukvice jsou do tabulky zapsány určitým algoritmem, díky němuž je možné z tabulky získávat v ní zapsané informace. V tomto uspořádání je zapsán celý světonázor. Bukvice tvoří mozaiku. V této mozaice je zapsáno veškeré vědění. Díky uspořádání do mozaiky je možné slova číst i v případě, že některé bukvice budou chybět. Když chybí dílek v mozaice, jsme stále schopni vidět obraz. Tato schopnost vidět obraz je možná pouze do určitého počtu chybějících dílků na méně či více důležitých místech. Už v dávné době nebylo po chuti vládnoucím a moci se chápajícím, aby tato ucelená vědomost o lidském bytí, Vesmíru a všech zákonitostech zůstala zachovaná. Proto vyslali poslíčky, aby nás Slovany zachránili od „vědomosti“. Tito poslíčci – Cyril a Metoděj upravili naše staré písemnictví a zjednodušili je tak, že se stalo sakrálně nečitelné, a tudíž ztratilo svoji hlubinnou hodnotu uchování vědomostí. Dodnes je za to oslavujeme, dokonce slavíme i státní svátek na počest likvidace našeho slovanského písemnictví. Od té doby se vědomosti nepředávají „mozaikou“, ale tzv. „kaleidoskopem“. To je styl předávání střípků poznání chaotickým neuspořádaným způsobem, jakým se vyučuje dosud. Když se něco vynechá, nelze nikdy poznat co se vynechalo a doplnit to. Nelze tedy nikdy pochopit celistvost, a o to vládnoucí garnituře šlo už tenkrát v době Byzantské říše a situace přetrvává do dnešní doby.

Více zde: http://m.veraoveckova.cz/news/staroslovanska-bukvice-uvod/

Staroslovanská bukvice

Jaká byla motivace moravského knížete Rostislava? Při tomto úhlu pohledu se jeho čin jeví jako vlastizrádný. S jeho velkou pomocí a na základě jeho pozvání dorazili Cyril s Metodějem a uskutečnili to, o čem jsem výše již psal. Ve skutečnosti se jim povedlo bukvici ochudit o nejdůležitější symboly a některé poupravit tak, aby ztratily svůj původní význam. Jejich čtením se již nedostávalo kompletního vhledu do obrazu. To byla jejich hlaholice. Božská tvořivost byla uvedena v chaos. Ruku v ruce s tímto chaosem odešla víra v sebe sama a částečně i víra v přírodní zákonitosti. I víra v síly stojící nad vším dostala trhliny. Ďábelský plán na polapení Slovanů do pasti byl uskutečněn. V této pasti se víceméně nacházíme dodnes.  Asi již nemá smysl přemýšlet nad tím, jak se to mohlo stát. Stalo se. Z pohanských kořenů jsme byli vrženi vstříc křesťanské indoktrinaci. Svůj božský, slovanský, původ jsme ztratili kdesi ve tmách genocidy pohanských kořenů. Neustále v historii lidstva narážíme na bájné rozkvěty civilizací i na jejich smutné konce. Tak se sám sebe ptám, jak jsme mohli toto nechat tak dalece zajít? Jak se svobodný národ nacházející se ve svém středu mohl nechat vychýlit tak, že uvěřil lžím a nechal se zmanipulovat? Jediné, co mi přichází jako odpověď, je to, že se mezi námi vždy našel jedinec, nebo jedinci, kteří zradili. Podlehli pocitu, že se jim něčeho nedostává. Schvátil je strach. Dostala je touha být něčím více než ostatní. A zbytek (tedy většina) po každé na toto jednání doplatí. Zdá se to absolutně nelogické. Jedna pravda zde ještě je. Všechny předchozí bájné a mystické civilizace jsou pryč. My, Slované, tu jsme stále. Zotročení, hledající sami sebe, ale stále tu. Zdá se, že jsme ještě nenaplnili svůj úděl.

Probouzející se slovanství dává tušit věci nevídané. Lidé, se slovanskými kořeny, si stále častěji v přítomném čase uvědomují to, k jakému odkazu jsou sami sebou vedeni. Jsou zde jisté aktivity, které toto probuzení směrují z čisté energie do energií, kdy je slovanství hrou o novou čistou rasu. Kdy vše zastřešuje novodobé Rusko s jejich prezidentem Vladimírem Putinem. To, že podstatná část odkazu slovanství směřuje tam, není žádnou náhodou. Nečistou hrou o novou světovládu jediné rasy z toho totiž činí ti, kteří si toto ve svém strachu vytvořili. Energie Slovanů se v žádném případě nenese ve znaku elitářství a nadřazenosti. Je zde jen nekonečná touha najít znovu své kořeny a nechat sami sebe plnit svůj úděl, své poslání. Žít čistě, skromně, s láskou a v radosti, v dokonalé harmonii s přírodou, s naplněním sama sebe, vedeni božskou silou, s touhou znovunapojit se na rodové kořeny našich předků. Dát příklad zbytku lidstva, že se bez válek a utrpení, shonu a mamonu v materii žít dá.

Slavil jsem dnešní den? Ano, jako každý jiný. Ne každý den vyjde úplně podle představ, ale z každé životní situace si lze vzít cenná poučení. Cyrilovi a Metodějovi patří jen odpuštění, ostatně stejně byli jen nástrojem. Proto odpusťme i přímým viníkům. A stejně tak i budoucím hříšníkům, kteří v sobě budou marně dusit plamínky zrady. Věřím, že takové odpuštění má sílu zahojit i nezacelené rány všech minulých i budoucích hříšníků. Ostatně tušili jste, nebo věděli, že jen pár dnů před tímto svátkem Slované každoročně slaví den Slovanské vzájemnosti? Tím dnem je 25. června. Přeji z celého svého srdce všem, aby dostali možnost poznat lásku v sobě, lásku, která z nich bude tryskat do celého světa. Je to naší přirozeností a všichni, bez rozdílu, jsme tohoto aktu schopni. Stačí si jen vybrat.

Zdroje: Wikipedie, slovnik-cizich-slov.abz.cz a webové stránky Věry Ovečkové, obrázky použity z Googlu

 

2 komentáře u „Cyril a Metoděj – pohledem slovanského srdce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.