Jiný svět nebo Jeden svět?

Slíbil jsem si, že nebudu přemýšlet o jiných světech. Člověk by musel zblbnout ze všech těch světelných bytostí, andělů strážných, minulých a jiných životů, mystických vizí a snů o lepším příštím.

Podobný slib jsem si před časem dál sám sobě i já. Jsem za ten slib neskonale vděčný. Byl to jeden z impulzů, který mi pomohl najít správnou cestu, objevit správné dveře a jakoby náhodou spolu s nimi i pasující klíče do zámku od nich. Byly v mém srdci. Vlastně tam byla i cesta s dveřmi. Žádná terapeutická praxe mi nedokázala dát odpověď na mé otázky, má duše cítila spřízněnost s velkým dílem zkušeností jiných, ovšem ony zkušenosti nedokázaly posvítit spolehlivě na mou vlastní cestu. Vždy jsem viděl jen kousek před sebe, popošel jsem a pak se znovu ztratil v mlze. Když jsem se z ní vymotal, zjistil jsem, že stojím na stejném místě, odkud jsem předtím vyrazil. Jedna jediná řízená cesta skrze závoj času mi bohatě stačila. Ukázala mi, co si rozum a mysl pamatovat nemohly. Ani se nedivím, právě mysl sama mi ty okamžiky vymazala ze vzpomínek. Já toužil vyřešit svůj problém a božská prozřetelnost mě zavedla úplně jinam. Možná k podstatě.. Možná do pasti, ze které již není úniku. Tak jsem to přijal a propustil a dal si potom onen slib. Věř sobě. Pracuj. Prociťuj. Miluj. Odpouštěj. Buď sám sebou. 

Je jen Jeden svět. Nezáleží na tom, že ho každý vnímá jinak, dříve nebo později se každý sám za sebe dobere k Pravdě. A Pravda je jenom jedna. Jako je jedna Krása. Jako je jeden Život. A jako je ostatně pouze a jedině jedna Láska.

Ano, zde je důležité vidět, cítit i ctít a respektovat onu odlišnost, která dělá z každého z nás jeden veliký Originál. Dá-li se svoboda tomuto projevu, dá se svoboda i možnosti spolupráce a projevu Celku v Pravdě. Dříve nebo později se každý svým tempem k této Pravdě dobere. Urychlit se to nedá. Dá se říct, že žádné zkratky k této Pravdě nevedou. Duši jen hodí do Kruhu, kam se vystřelí takovou rychlostí, že má člověk pocit osvícení i toho, že tuto Pravdu již nalezl. Ovšem stejně rychle, jak k tomuto poznání přišel, tak o něj podobně rychle zase přijde. Kruh ho přivede zpátky přesně do místa, odkud odstartoval zkratkou nad zkušenost, kterou tak nelze uchopit. Další pozice i cesta je pak o něco složitější a plná zklamání, pádů a nepříjemných pocitů. Pravda, Krása, Život.. Vše je Láskou.. A Láska je Pravdou, Krásou i Životem. Pravda sdělená srdcem po otevření oněch mystických dveří s Láskou a Krásou dá Pravdu Životu. Jednomu jedinému. Nevadí, že je rozdělován Smrtí. I Smrt je Život. Tudíž vlastně rozdělován není. K čemu potom cesty do minulých životů? 

Přemýšlením o jiném se vzdáváme síly, které je zapotřebí, aby se semeno uchytilo v půdě. Pokud existuje jiné, potom může kdykoliv přijít vítr nebo déšť a odnést nás kamkoliv podle své vůle. V Jednom světě jsi na svém místě přesně tam, kde jsi. Pohybuješ se a přeci jsi stále zde, se svou silou a s rozhodnutím, jak s ní naložíš.

Lépe to již řečeno ani nemůže být.. Nevzdat se své síly, svého hlasu, svého místa zde v prospěch slibu rychle vykonaného. Zaplať, provedu tě.. Jak to mají některé kouzelné terapie. Jsou tak kouzelné, že vás zbaví vašeho trápení během pár minut. Prý i z hlubokého nevědomí.. Je to jako duši si z těla vytáhnout, hodit ji na 60 stupňů do pračky a čekat, až si ji vypranou budu moci strčit zpátky do těla. Nechci tvrdit, že všechno co je k mání, aby duši pomohlo, je špatné. Je spousta výborných technik, které vskutku dokáží velmi pomoci. Techniky, které zázračně pomáhají během minut až hodin, jsou však iluzí, za kterou velmi tvrdě zaplatíte. Ve hmotě i na duši. Jsou to takové nehezké pasti pro lidi, které objevili semínko poznání v sobě a začali hledat. Bohužel, osobní rozvoj je velmi moderním a lukrativním byznysem, který k sobě přitáhl velkou spoustu lidí, co touží rychle a snadno vydělat. Vlastně skoro bez práce. I když je to hodně nepříjemné, i toto je vlastně v podstatě velmi dobrou zkušeností pro hledající duši. Pokud se jí tedy povede prohlédnout onu iluzi. Uvědomění, že tam, kde jsem, jsem správně, pomáhá i k tomu, že začneme se svou vlastní silou pracovat jinak. Získáme nový úhel pohledu. A podvedení si svou zkušenost později „hořkosladce“ připomenou jako důležitý krok na cestě k sobě, který je sice stál nemalý finanční obnos, promrhanou energii, ovšem v kostce jim vlastně pomohl najít správný směr. Procitnutí k sobě samým. Takže žádná zkušenost není špatná. Špatný může být jen náš přístup k ní. A ten se dá samozřejmě napravit. 

V jiném světě ti musí pomoct někdo zvenčí, aby praskl obal. V Jednom světě je to tvá vlastní síla, která ukáže klíčku, jak překonat tvrdost skořápky i pevnost země. V jiných světech existují složitá pravidla, jak postupovat, aby se podařilo to či ono. V Jednom světě se řídíš jedině sám sebou, tím, co je pro tebe rozhodující v té které chvíli.

Nechat se roztrhat na malinkaté kousky, které budete po zbytek života slepovat dohromady a nikdy se vám to úplně nepovede, nebo dát průchod vlastní síle, vlastní zkušenosti, vlastním chybám k poučení, abys ty malinkaté kousky nemusel slepovat, protože budeš brousit démant v sobě již jako celek? I kdyby se zdálo, že si s něčím nevíme rady, řešení vždy stojí při nás, vlastně v nás. Duše, která najde sílu v sobě, se vydá na cestu za Pravdou sama, bez pomoci. A zde opět, říct si o pomoc není slabost, jsou chvíle, kdy je to zapotřebí, taková pomoc musí ale vždy vést do vlastního nitra, to je velmi dobré poznávací znamení. Ve finále stejně opět půjdete životem za Pravdou sami. To prostě musí každá duše sama. Taková je cesta. 

Tvůj život je jen a pouze tvou odpovědností. Nejsi limitovaný žádnými zákazy, avšak počítej s tím, že každý z tvých činů s sebou nese své následky. Následek klidné rozvahy je jiný, než následek prudkého gesta. Následek vřelého objetí je jiný, než následek rány pěstí. 

Svobodnou duši nelze svázat žádnými příkazy či zákazy, což ovšem neznamená, že se takový člověk chová jako neřízená střela. Opak je pravdou. Nechtějte od svobodné duše slyšet Pravdu, pokud na ni nejste připraveni. Člověk, který zná sám sebe, pozná vše. Takový člověk se chová jako bytost, která srdcem vnímá přesah sebe sama. Což znamená, že se chová přesně tak, jak chce, aby se chovali druzí k němu. Je zatím schovaná ohromná síla vlastní prožité zkušenosti přetavené v Pravdu, která byla tolik hledána a v okamžiku poznání nalezena ve vlastním nitru. Tam, kde hledá málokdo. Naštěstí se toto počalo měnit. A já za to moc děkuji. Je moc příjemné sledovat, jak se duše nacházejí sami v sobě. 

Pokud přemýšlíme o jiném, pracujeme na svém rozpolcení. Tento svět je plný schizofrenie, lidí, kteří se spoléhají na podporu státu, strážné anděly nebo životní pojištění. Lidí, kteří si zbožštili svoji rodinu, jídlo nebo práci. To všechno je zde, ale pouze jako součást nás samých. To my jsme to stvořili a jedině my sami se můžeme rozhodnout, jak s tím vším naložíme. 

Je mnohem snazší hledat viníka venku, ukazovat prstem všemi směry, když se nám v něčem nedaří. A je mnohem těžší pro takové lidi uchopit to, že bez výjimky naprosto vše, co se jim stalo, děje a stane, je plně v jejich režii. Odrazem jich samotných v tomto světě. Nic na světě takovému člověku nepomůže od bezradnosti a prázdna v sobě. Ani všechny poklady světa, ani velikánská rodina okolo sebe, ani tucet koníčků, kterými plní to prázdno v sobě, ani partner po jeho boku. Toto vše se změní v momentu, kdy prstem, kterým ukazuje na všechny okolo, ukáže na sebe. Pohlédne sám sobě do očí. S tímto pochopením přichází první uvědomění a první velké životní změny. Je nasnadě mít z počátku této cesty spousty berliček, které pomáhají. Třeba zrovna ony strážné anděly. Však jednou každý dojde k poznání, že všechna tato síla stejně pochází jen z našeho nitra a na každém z nás záleží, co s touto silou nadále bude tvořit. 

V Jediném světě není žádné tam a žádné tady. Žádné my a žádné oni. Nejsou zde žádné otázky a žádné odpovědi. Nic k hledání, nic k nalezení. Jsi zde jedině ty sám, naprosto svobodný konat podle své vlastní vůle a současně plně zodpovědný za tuto svobodu i všechny činy, které z ní pramení. 

Cíl? Osvícení? Život, po jakém, ve skrytu duše, toužím? Není žádný cíl.. Postupem cesty by taková duše s klidem špitla, že není ani žádné cesty. Takže ani cesta není cíl? Je pro prosté Bytí potřeba mít nějaký cíl? Prosté Bytí prostě Je. Nepotřebuje klást otázky a hledat odpovědi. To, co jsme po tisíciletí hledali, se nachází samo. Poznej sám sebe a poznáš vše. Dobereme se k Pravdě, k Životu v Kráse ze všeho, kterým je Láska. A Bůh v tomto okamžiku naplní sám sebe. A co se potom stane? To se necháme překvapit.. 

Citace z knihy Plyšový Buddha – Michal Čagánek

4 komentáře u „Jiný svět nebo Jeden svět?

  1. pavle, super, súzním…súhlasím…napísal si mi to snad na objednávku…tak ako ked si nakreslil pre mna ten obrázok…bola to pre mna pomoc a dakujem ti za nu, i keď som na to musela príst vo svojom vnútri sama,ale s tvojou podporou to bolo rýchlejšie a pokračujem na tej ceste ku sebe, a tým ku všetkému ostatnému

    1. Těší mě Tvá vlastní cesta, po které kráčíš jen ty sama. Je mi ctí Tě doprovázet. Tak si tu jízdu životem užívej a vzpomeň si na ní i během temnějších chvilek..

  2. ďakujem, pavle, keď si tak zoberem všetky tvoje príspevky, aký tam je posun tvoj vlastný, vždy tam nájdem mnoho, mnoho zrniečok pre seba…, zober si ten o sametovej revolúcii … teraz reakcie na plyšového budhu a tvoj vlastný výklad,dávaš tam srdce a skladáš písmenká s takou akoby lahkosťou…,velmi rada ich čítam,proste dodávajú vzpruhu a elán, nie že iba chytajú za srdce, otvárajú srdce, ako sme to kedysi písali, „jít srdcem ne hlavou…“

  3. Otevřené srdce ani jinak nemůže. Tak to je. Když se sám ohlédnu, tak vidím jasný progres, z hlavy do srdce je to sice kousek, ale má cesta tam byla docela dlouhá. Ovšem stálo to za to. Se vším všudy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.