Jak jsme poseděli s knihou pod Masarykem..

Odpolední posezení s knihou pod Masarykem – Židlochovice, zámecký park – 9.9.2017

Může se dnes člověk spolehnout na předpověď počasí? Díky internetu nemusíme ani pouštět televizi, stačí jen prolézt několik stránek a nasávat informace. Jakou mají hodnotu? Včera bylo nádherně, i k večeru, když jsme seděli na lavičce v našem oblíbeném lesoparku Akátky a povídali si, nás sluníčko příjemně hřálo. Povídali jsme si i o tom, kam že se to vlastně zítra (tedy dnes) podíváme. Mělo být teplo, nejtepleji v posledních dnech. Skutečnost byla taková, že nejtepleji bylo včera. Rozhodli jsme se, že se vydáme do lomu, abychom se rozloučili s naším milovaným nudistickým místečkem. V záloze jsme měli plán, že bychom mohli vyjet třeba do Boskovic nebo do Moravského Krumlova. Kdyby náhodou předpověď byla jen trochu slepou teorií nad tím, jaké počasí bude následující den. Stalo se.. Meteorolog předpovídá a počasí se koná dle zákonitostí. Vlastních.. Dnes to nebyla žádná fatální chyba, jak to občas bývá. Nejteplejší den, který měl být v Brně dnes, se prostě konal včera.. Přidal se ještě jeden fakt, který nelze nikdy dopředu odhadnout. Z vyhřátého pelíšku se někdy vstává zatraceně těžce.. I to se stalo.. Vzbudilo nás děcko, které natěšené již od včerejška chtělo nám ukuchtiti snídani. Jak si něco mladý kuchtík vezme do hlavy, nedá pokoj, dokud z pelíšku nevylezeme a nejde se kuchtiti. Dopadlo to dobře, vstali jsme, nikdo nezemřel, kuchyně to přežila a my se mohli nechat obsloužit Býkem-labužníkem, který v 10 letech má jasné představy, jak se bude lahodně vonícím a úžasně chutnajícím jídlem živit.. Mě to moc baví a hlavně zákazník musí být spokojený.. Byl zákazník spokojený? Hemenex povzbudil chuťové buňky, nasytil, dobře jsme se probrali i s humorem se pobavili. Jen ten odjezd s cílem toulat se po kraji se nějak nekonal.. No a počasí? Na jasnou slunečnou oblohu s teploučkým vzduchem lákajícím ke slunění jsme mohli zapomenout.

Nechali jsme den plynout. Však on něco, cosi, cokoliv dnešek přinese. Roli přinášejícího dneška si zahrála Madlenka a její neutuchající chuť na nejlahodnější zmrzlinu celé jižní Moravy. Jasně, provětráme Berušku jižním směrem.. K Moravskému Krumlovu to ale nebylo. Vojkovice, rovná se zmrzlina a Židlochovice, rovná se zámecký park a hodiny strávené ve stínu stromů ( tedy když se někdo vlastní zkušeností nechal k těm stínům přemluvit)..

Vyrazili jsme hodnou chvilku po o.. Takže spíše odpoledne. Cesta byla příjemná, tak se odbočení na výjezdovku ke zmrzlinovému stánku stalo, jako bychom se tam přenesli. Majdí, že za to mohla Tvá chuť na luxusní zmrzlinu? Poprvé jsme narazili na jiného pána, který tu dobrotu prodával. Přímo na majitele. Vanilková dobrota smíchaná s dobrotou jahodovou nás vyzvala ke slízání.. Člověk by neměl být závislý na dobrotách, tahle závislost nám aspoň brání dát si někde nějakou špatnou zmrzlinu, díky ní naše jazýčky poznaly kvalitu. Reklamu jsem dělal již několikrát, ze srdíčka rád ju udělám znovu.. Odkaz na Fb stránku zmrzlinového ráje:

https://www.facebook.com/Zmrzlina-U-Machů-1076166452451733/ – pokud někdy pojedete Vojkovicemi, Moravskou Novou Vsí, nebo Podivínem, stavte se na zmrzku, je opravdu vynikající..

S bříškem plným a úsměvem na tváři vyrážíme na cestu. To jsme ještě netušili, že zde nejsme dnes naposledy.  Židlochovice nás přivítali brzy. Teploučký vzduch nás mile překvapil. Na zámku se konala svatební zábava. Tradičně na našich toulkách potkáváme svatebčany. Docela nás to i baví a rozhodně již nepřekvapuje. Jó, jednoho krásného dne, až hvězdy řeknou ano, vezmeme se též.. Mužem a Ženou jsme i bez toho.. Park nás přivítal podzimem oplývající vůní listí z krásného platanu, který je jen kousíček za pamětní deskou věnovanou našemu prvnímu prezidentovi. Kdyby mohla, branka se sama otevře a popřeje nám klid, mír a lásku mezi milovanými stromy. Radši jsem ju ale nakonec otevřel já. Co kdyby chtěla slyšet kouzelného hesla slůvko? Vstupujeme v rajskou zahradu.

Naše stádečko muflonů a jelenů sika mezi stromy.. Nechápu, jak jsem mohl nevidět. 😉

Kouzelná zvířátka z parku, mufloni a jeleni sika, se objevují nebývale rychle. V podobě pohybujících se obrázků u kmene jednoho stromu pár metrů od branky. Ukazoval jsem to Madlence, v domnění že jí ukazuji nějaké strakapoudy obíhající spodek kmene stromu, na který jsme hleděli. Že to byly stříhající uši muflona, mě vůbec nenapadlo. Tak tam leželi, pro mě, v ten moment zamaskovaní. Madlenka si všimla první. Neviděla strakapoudy, které jsem hledal, abych jí je ukázal, nýbrž celé stádo muflonů a jelenů. To bylo překvapení. V ten moment jsem je spatřil také, jakoby se odmaskovali. Asi si budu muset zajít na oční, možná i na psychiatrii.. Hledám ptáka tam, kde není a nevidím kvůli tomu tolik velkých zvířat. Tak fascinovaně jsem tam hleděl.. 

Paprsky sluníčka nás zvou na cestu po parku. Rádi jsme přijali.

Naše stromečky, naši milovaní přátelé.. Objali nás svou láskou a moudrostí.. Je to neuvěřitelné, kolik toho cítí k nám lidem. Jaké city chovají. A jakou radost mají, když v sobě najde člověk cestu, aby viděl stromy jinak. Aby k nim v sobě probudil city jako k sobě rovnému. Ohromné duby nás nepřestanou fascinovat. V zámeckém parku v Židlochovicích je jich velké množství. Podobně i milovaných platanů. Kaštany jsou na jižní Moravě klíněnkou napadeny asi všude.. Jejich koruny vypadají trochu smutně. Stejně jako u nás na přelomu července a srpna i zde, k těmto kaštánkům došla informace, kterou si předávají mezi sebou. Znovu vyrašte, napučte listy, svíce vašich květů nechť znovu září krajinou. Zde se tak ovšem děje teď, pomalu v půlce září. V korunách kaštanů mezi mrtvými listy rostou nové, svěže zelené, a květy jako lusk na špičkách větví vyráží dech. Do toho se motají dozrávající kaštanové koule.. Přírodu nespoutáme. Je svá. Koná. Jen náš rozum nechápe. Ani nemůže.

Předaná informace od kolegů z celého kraje. Nevadí, že je září, že na jiných větvích dozrávají kaštany. Prostě nasaďte nové listy a hořící svíce. Jírovce poslechly, klíněnka je prostě nezmůže.. Nenechali se. Mají náš respekt.

Přicházíme na prostranství, odkud je vidět na zámek. Ten je již z této strany moc pěkně opravený. Vítá nás náš čarostrom, nádherně vzrostlý buk červenolistý. Přišel čas, aby byla prověřena Madlenčina touha sedět a číst si na lavičce, na kterou svítí přímé slunce. Tipoval jsem to na pět minut. Odhad seděl. Prostě si to musela vyzkoušet. Hurá do stínů..

Oko čarostromu. Hledí do prostoru parku a mrká na kolemjdoucí lásku.. <3

Jako první do stínů koruny našeho čarostromu. Je to miláček. Strážce. Propojovatel. Laskavý a moudrý strom. Přítel. Přijme vás do své náruče, která je jemnohmotná, jako když maminka přivine k sobě své milované děťátko. Propojili jsme energie a poděkovali jsme. Ve stoje jsme si číst nechtěli.

Masaryk.. 87-letá lípa vysazená na počest našemu prvnímu prezidentovi. Představil jsem si svou sazenici (vlastnoručně vypiplanou) rodového stromu po tolika letech. Spatřil jsem nádherný výjev..

Čekal nás jiný stín. Stín korun stromů chránících lavičku u Masaryka. Tak jsem nazval Masarykovu lípu, kterou zde před 87 lety vysadili místní jako poctu panu prezidentovi. Bylo tam moc příjemně. Na takovém místě se pobývá, v našem případě sedí, moc příjemně. Energeticky čisté místo, ostatně jako celé blízké okolí, zámecký park je takovým zklidňovačem energií. Zmírňuje i lidi, kteří nemají ani ponětí o nějakých energiích. Je zde velká ochrana. Přirozená. Na nic si nehrající. Dává svou láskyplnou energii všem bez rozdílu. Lidem i zvířatům. Jak jsme tak seděli na lavičce a četli si, prošlo kolem nás dost lidí. Letmý oční kontakt, úsměvy a vřelé pozdravení. Lidi jsou fajn, když si nechají přírodními krásami otevřít srdíčka. Přeji si, aby to dělali co nejčastěji. Změní je to. Pomůže. Poodkryje cestičku k Velké cestě. K cestě, před kterou stejně nelze utéct.

Pohled na nás musel být rozveselující, páreček lidských labutí, který k sobě našel cestu v nekonečnu vesmíru, každý s knížkou v ruce. Madlenka s první knihou (prvním dílem) Marcelky z hor, já s pátým dílem série Zvonící cedry o Anastasii „Kdo vlastně jsme?“. Seděli jsme tam pod Masarykem a četli si dlouho. Potřeba někam spěchat nám je již dlouho cizí. Tady přestala existovat úplně. Stránky knih se četly skoro samy. V takovém laskavém prostředí, za zpěvu ptáků, na voňavém vzduchu. Tvořili jsme budoucnost. Mně to jde již zcela samovolně. Anastasia je úžasným učitelem. My, lidé, se učíme rychle. Naším úkolem je vytvořit si to, pro co jsme si sem přišli. Ráj v Ráji. Osobně mně samotnému přišlo jako Ráj už jen to, že jsem seděl se svou milovanou a milující na tak krásném místě. Užívali jsme si naplno. Číst jsme si přestali až v momentě, kdy jsme zjistili, že již skoro necítíme zadečky. Tělo samo se ohlásilo, že je čas vyrazit. Projít se ještě kousek po parku, pohladit nespočet dalších stromových kamarádů, od Bezručovi lavičky zrakem spočinout na opraveném zámeckém průčelí. Rozloučit se se zvířátky, která byla stále na stejném místě, mezi stromy, ve stínu, polehávajíce u kořenů kmenů.. Zámecký park jsme opouštěli naplnění, maximálně odpočatí, s tvořivou myšlenkou v Srdcích.

Svléknout mikinu, obléct mikinu. Jednou svítí, jednou zaleze. Teď jsme se svlékali.

Beruška, naše milované autíčko, možná tušila, že se cestou domů znovu ukážeme ve Vojkovicích na zmrzce.. Jakoby tam sama zabočila. Bylo cítiti, že pan majitel je srdečný člověk, který podniká v duchu baťovských tradic. Přivítal nás nezakrytě s radostí, že jsme se znovu ukázali. Stalo se tak i to, že jsme spolu započali příjemný rozhovor. Lusknutím prstů kromě nás žádný zákazník, pro ty momenty, tak si na chvilku sedl k nám a mile jsme si popovídali. Zjistili jsme se, že ten druhý pán, co jsme ho tam pokaždé potkávali, je jeho bratr. Základem pro tak výbornou zmrzlinu je pracovitost, skromnost a touha přinést lidem kvalitu. Bylo to obohacující. Je moc milé popovídat si s člověkem, který je srdečný a je na něm vidět, že má rád svůj život.

Domu jsme se dostali podobně rychle jako při cestě tam. Podezírám Madlenku, že nás teleportovala mezi časem.. Nebo že byl jel jako to prasátko? No uvidíme, kolik pokut přijde a kdy půjdu odevzdat řidičský průkaz.. Ještě štěstí, že na řidičský průkaz auto nejezdí..  (poslední věty, prosím, neberte vážně, snažím se jezdit ohleduplně, jen ne vždy to vyjde podle ideálních představ)..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.