Moc z pozice titulu vs. přirozená moc člověka..

„Velcí lidé budují monumenty z kamenů, které na ně házejí jejich kritici.“

Připadáte si často bezmocní? Přijde Vám, že nemáte žádnou moc ovlivnit, co se kolem Vás děje? Slůvko MOC se okolo nás motá často, někdy i více než je nám samotným příjemné. Lehce nám přijde, že nemáme žádnou moc. Moc cokoli změnit, nebo ovlivnit. Pokud pracujeme jako zaměstnanci, v naprosté většině případů jsme podřízení, máme prostě nějakého nadřízeného. Může to být mistr, vedoucí, nebo přímo ředitel. Všechny tyhle pozice se nám potom automaticky propojují s oním magickým slůvkem MOC. Lidstvo dokráčelo do takového stavu, kdy jedinec není schopen rozlišit umělé od přirozeného, nevidí a necítí, že sám je individualita, která je s druhou nezaměnitelná. Nechali jsme se dovláčet do krajního stavu, kdy věříme, že sami žádnou moc nemáme, proto se musíme nechat vést a bez vedení se cítíme ztracení. Zapomněli jsme, že každý, jak tu jsme, jsme mocnou bytostí, která, pokud chce a koná, využije své moci, svých schopností a předností k tomu, aby žila naplněný a skutečně šťastný život. Možná ještě častěji zapomínáme na to, že moc, kterou jsme nechali propůjčit druhým, ta moc, která nás ovládá a nutí často dělat i to, co sami nechceme, je mocí pouze a jen poplatnou dané pozici či funkci. Jakmile pozice zanikne, skončí mandát funkce, mizí i samotná moc. Jak je to možné? Inu, je to logické, tato moc je umělá, uměle vytvořená. Přirozenou mocí je moc každého člověka ovlivnit nebo změnit svůj život k obrazu svému. Je to moc, která je vždy s námi, od narození až do smrti, nikdo nám ji NIKDY nesebere, její síla není závislá na žádných vnějších podmínkách. Je svá a nezaměnitelná, naprosto přirozená. Ptám se, vnímáte tuto svou moc? Jste s ní zajedno a díky ní žijete tak, jak žít chcete? Víte, nemusí to být notně tak, že budete naprosto nezávislí, samostatní a soběstační. Můžete klidně být i zaměstnanci se svými povinnostmi. Zde bude platit zvlášť přímá úměra, jak na Vás bude pohlíženo, díky tomu, jak budete využívat svou přirozenou moc. Člověk, který zná svou hodnotu, aktivně používá svou přirozenou sílu a moc, je v podstatě neovlivnitelný, nenechá se ovládat tak, aby dělal, co sám nechce a to i v případě, že je v zaměstnaneckém poměru, kde je vůči vedoucí struktuře v podřízené roli. Je to vůbec slučitelné? S klidem v duši napíši ano, je to možné. Pojďme se podívat, jak Robin S. Sharma ve své knize Vůdce, který nepotřeboval žádný titul píše o moci z pozice titulu i o naší přirozené moci..

„Tituly přinášejí moc, Blaku. Ale problém s typem moci, kterou představují, je to, že jakmile přijdeš o titul, přijdeš zároveň i o tu moc.“ 

„To zní celkem logicky,“ prohodil jsem a sedl si na sedačku k Tommymu. „Takže například moc, která je spojena s funkcí ředitele, trvá pouze potud, pokud funkci ředitele zastáváš. Je-li ti odebrána, veškerá moc, s níž byla spojována, odejde spolu s ní.“

„Přesně,“ řekla Anna a ladně se pohybovala po pokoji. „Vliv, který je součástí funkce, může být přinejmenším pomíjivý – obzvlášť v dnešním nejistém světě. Existuje mnohem větší síla, než je moc daná titulem, Blaku. A tou je přirozená vůdcovská autorita, kterou v sobě má každý z nás už jen proto, že jsme lidé. Je ale smutné, že její potenciál naprostá většina lidí nevyužije. Ale je v nás – dostupný každému, kdo se s ním chce spojit a aktivizovat jej. Vlastně se jedná o moc v její nejryzejší formě.“

„Pročpak?“

 „Protože je to síla, kterou nám nikdo nemůže vzít – bez ohledu na to, co se děje ve světě kolem nás. Je to skutečná moc, protože nezávisí na vnějších podmínkách. Je autentická. A to, Blaku Veliký, je ten nejlepší druh moci.“

 

„Vedení bez titulu ztělesňuje jemnou rovnováhu mezi silou a přátelskostí, tvrdostí a mírností, odvahou a soucitem.“

Příběh v knize pokračuje tím, že Anna předá Blakovi ubrousek s textem, kde jsou popsány čtyři pravidla. Čtyři přirozené moci.

Přirozená moc č. 1 

My všichni, kdo obýváme v této chvíli tuto planetu, máme moc chodit každý den do práce a vydat ze sebe to úplně nejlepší, co v nás je. A k tomu žádný titul nepotřebujeme.

Přirozená moc č. 2

My všichni, kdo obýváme v této chvíli tuto planetu, máme moc inspirovat, ovlivnit a povznést každou osobu, se kterou se setkáme, půjdeme-li jí skvělým příkladem. A k tomu žádný titul nepotřebujeme.

Přirozená moc č. 3

My všichni, kdo obýváme v této chvíli tuto planetu, můžeme s vervou podněcovat pozitivní změnu navzdory nepříznivým okolnostem. A k tomu žádný titul nepotřebujeme.

Přirozená moc č. 4

My všichni, kdo obýváme v této chvíli tuto planetu a známe pravdu o vůdcovství, můžeme přistupovat ke všem spolupracovníkům s úctou, uznáním a vlídností – a přitom zvedat podnikatelskou kulturu na vyšší úroveň. A k tomu žádný titul nepotřebujeme.

 

Nevypadá to příliš složitě, co myslíte? Jak se to vezme? Člověk, který ztratil svou moc, se často vyznačuje značnou pasivitou, což se s výše popsanými pravidly moc neslučuje. Ano, zde je přímo vyžadována akce, osobní angažovanost, zápal pro život. Chuť, vydat ze sebe to nejlepší, co je v nás. Od pasivity k aktivitě. Od prostého odevzdání k vlastnímu mistrovství. Od bezmoci k MOCI. Absolutně nezáleží na tom, jakou práci či zaměstnání vykonáváte, aplikovat tato pravidla lze všude. Jsou jednoduchá, lidská a přesto jsou plná síly a moci. Pomohou vrátit moc a sílu i Vám samotným. Je to hudba budoucnosti? Nikoli.. Vyzývá lidstvo ke spolupráci a vzájemné podpoře. Tedy přesně k tomu, co je potřeba a na místě, aby lidstvo vůbec mohlo existovat dále.

Inspirace nalezena a část textu použit z knihy Vůdce, který nepotřeboval žádný titul – Robin S. Sharma

„Peníze, vliv a postavení jsou nicotné v porovnání s inteligencí, zásadami, energií a vytrvalostí.“  Orison Swett Marden

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.