17. listopad??

Dnes je náš státní svátek (den boje za svobodu a demokracii) a také mezinárodní den studenstva. Co nám přináší dnešní den? Jak jej vnímáme? Jak vnímáme, co se v minulosti k tomuto datu váže?

Státním svátkem ČR i Slovenska je od roku 2000, mezinárodním dnem studenstva je od roku 1941, kdy byl na zasedání mezinárodní studentské rady v Londýně vyhlášen. Bylo to na popud událostem, které se staly v naší zemi v říjnu a listopadu 1939. Státní svátek je veřejností dnešních dnů vázán spíše k událostem, které se v naší zemi staly na konci roku 1989. Na události z roku 1939 se zapomíná a realita přítomnosti je dnes i taková, že se někde zapomnělo i úplně. Přitom prazáklad jednoznačně patří k událostem staršího data. Má smysl se v tom dloubat? Nemá. Rozebrat v pár větách to ovšem můžeme. Možná to někomu pomůže i otevřít nejen oči, ale především srdce.

Rok 1939. Nešťastný a chmurný. Dne 15. března 1939 za ranních hodin naši republiku obsadila německá vojska. Stalo se tak po ohromných zklamáních z předchozího roku, kdy nebylo českým vojákům dovoleno bojovat za svobodu a republiku. Započalo temné období protektorátu Čechy a Morava. Násilným potlačením demonstrace 28. října 1939 bylo několik studentů těžce zraněno, jeden dělnický student (Václav Sedláček) zastřelen. Mezi těžce zraněnými byl i Jan Opletal, který o pár dnů později svému zranění podlehl. 15. listopadu 1939 se konal na Albertově jeho pohřeb, následná demonstrace se změnila v protest proti okupaci, který se vyhrotil dalšími střety s pořádkovými službami. V noci ze 16. na 17. listopad 1939 bylo zatčeno velké množství studentů, bylo též oznámeno zavření českých vysokých škol (na tři roky, nakonec až do konce války). Představitelé studentské organizace byli v ruzyňských kasárnách popraveni. Bylo to devět lidí. Celkem asi 1200 dalších bylo transportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen, odkud byli koncem roku 1942 a začátkem roku 1943 propuštěni. Bohužel, 35 z nich útrapy Sachsenhausenu nepřežilo. Toto jsou ve zkratce události nešťastných dnů října a listopadu 1939. Nesmírná odvaha a touha po svobodě během okupace, kdy hrozila smrt. Také si své oběti v řadách živých vybrala.

Rok 1989. Symbol naší, sametové, revoluce našel to své opět v listopadových dnech. Opět stáli u zrodu studenti. Vyšli do ulic připomenout si 50. výročí represálií na českých studentech v roce 1939. Demonstrace byla opět potlačena silou. Tentokrát bez ztrát na životech. Mnozí z nás si na tu dobu pamatují. Také si pamatuji. Bylo mi tehdy čerstvých 13 let. Tatínek pracoval jako šéf harrachovské stanice VB, později policie. Co mi ve vzpomínkách zůstalo nejvíce? To, jak se mnozí lidé (do té doby ztracení v davu, šedí a nevýrazní) objevili na veřejnosti s trikolórou a odznáčkem Občanského fóra. Jak dokázali být vůči všemu, co představovalo režim zlí a krutí. I proti nám dětem. Jejich děti a i ostatní se na nás dívaly skrze prsty.. To jsou ta děcka toho komunisty.. Příslušníka VB.. Netrvalo to dlouho, pamatuji si, že jsme nešli i do školy, táta měl obavy.. Změnil se režim, nadšení brzy opadlo a najelo se do kolejí, kde se jede i dnes. Mnohem později jsem si uvědomil a často přemýšlel, kde se tento jev v českých lidech bere. V některých tedy. Po celou dobu jen nešťastně brblají, bezostyšně využívají výhod a jinak tiše trpí. Na nic jiného se nezmohou. Jakmile na něco dojde, někdo jiný jde do akce, tenhle šedý dav, když má jistotu, že se již nic nesemele (a oni tak k újmě nepřijdou), vyleze z anonymity. A změní se na krvelačnou příšeru lačnící po krvi. Někdo si prostě musí jejich dlouholeté utrpení odskákat. Nepřipomíná Vám to něco? Rok 1945, rok 1948, padesátá léta, rok 1968.. Ta chuť si zastřílet do civilistů po skončení války, to řádění komunistických bojůvek.. Vykonstruované procesy. Zneuctění hrdinů, kteří si vybrali „špatnou“ frontu a vojsko, po jehož boku bojovali proti fašismu. Normalizace a ničení osudů tisíců lidí.. Mám pokračovat. Vždy za tím stál tenhle šedý a nevýrazný dav.. Stejné to bylo i v listopadu a prosinci 1989. Prosím, nemyslete si, že tu shazuji odvahu a nadšení lidí, kteří do toho opravdu šli a věřili. Oni nevěděli, jestli se něco nesemele. Byla tu i sovětská vojska, která spolu s ČSLA a milicemi mohla utopit demonstrace v moři krve. Byla to jen ohromná chuť po svobodě. Že to všechno bylo jinak, to se již utajit nedá. A bylo to vidět i tehdy. Změny, které se děly v celém Východním bloku, dávaly jasně tušit, že sovětský vliv a pevná, nesmlouvavě tvrdá, ruka vlivu a kontroly moci z Moskvy jsou již minulostí. Jen se to nevědělo. Tedy mezi lidmi. Tak se hezky v klidu dlouhé roky připravovaly plány na převzetí moci. Té politické, nad davy i té finanční. Kam až to dojde, to nemohl tušit nikdo z tehdejších skrytých tahačů za nitky osudů. Dokonce i smyšlený skon studenta Martina Šmída byl provokací StB, důkladnou a promyšlenou, aby vyburcoval lid z letargie a donutil davy vyjít do ulic. Tak se na pozadí šťastných a klíči cinkajících lidí odehrávalo to, co bylo připravováno. V oněch dnech to proběhlo. A kyselé i hořké plody tohoto poznání si neseme dodnes. Bohužel, mnozí ani teď nejsou schopni pochopit, co v těch dnech rozhodlo. Nebyly to ohromné davy a masy lidí v ulicích. Bylo to pár trpělivých a dlouhá léta čekajících lidí, kteří se dočkali své sklizně. Nečte se to hezky, ta myšlenka, která je pravdou, může ve skutečnosti přivodit mnohým i záchvat vzteku a zlosti. Sametová revoluce je krásný název. Nese i krásné vzpomínky. Pro mnohé. Měli bychom být rádi, že se nenašel někdo na straně odpovědných té doby, kdo by navzdory příkazům a instrukcím přeci jen neposlechl démona v sobě. Moc je opojná a lidí je hodně. Umíralo se a umírá v každém čase. Vděčnost a pokora.. Možná bychom si také již mohli uvědomit, že ve skutečnosti se nejednalo o sametovou revoluci. Je to poměrně dlouhá doba na uvědomění si reality. Je to 28 let. Skutečnost odpovídá reálnějšímu názvu:

Sametový podvod.

 

I proto se velmi rád přikláním k původnímu svátku, k uctění památky hrdinů a vlastenců z listopadu roku 1939. Neshazuji tím ale i odvahu lidí, kteří nevěděli a šli do toho i v roce 1989. Slavit tento moment ovšem nebudu.

Možná by také již mělo lidem dojít, až zase budou chtít vyjít do ulic, do boje za svobodu, za její uchování či obnovení, že svoboda začíná a končí u každého z nich. U jednotlivého člověka. U každého z nás. Jak svobodní se cítíte sami za sebe? Ve skutečnosti je potřebná jedna jediná revoluce a tou je revoluce lidského vědomí. Ta začíná právě u každého z nás. Začít s ní musí každý z nás za sebe. Nebude potřeba žádného boje. Nebude se prolévat žádná krev. Dokud si člověk nevezme svou svobodu zpět k sobě, nebude NIKDY svobodný. Nic, tam venku, to nezmění. Může být tisíce revolucí, změn systémů a přesto nebudete svobodní. Ta pravá svoboda začíná u Vás, u každého z Vás jednotlivě. Až tuhle svobodu získáte, pochopíte také, že není potřeba žádného svátku, žádného významného dne na uctění, slavení a vzpomínání. Pochopíte, že taková svoboda se každý den žije. Nevrací se k minulosti, nehledí do budoucnosti. Ona je s námi. Tady a teď.

Zapaluji svou svíci s přáním, aby každý člověk zjistil, co je skutečná svoboda. Aby takovou svobodu žil. S námi všemi.

 

Informace o událostech z let 1939 čerpány z Wikipedie, fotografie jsou z různých zdrojů z internetu..

 

3 komentáře u „17. listopad??

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.