Narozeninové setkání s anděly

Andělé na dosah (Lorna Byrne) – 5. 11. 2017 – Brno

Čím začít povídání o irské mystičce Lorně Byrneové? Nebudu ji nějak blíže představovat, stačí, když poznamenám, že je známá tím, že cítí, vidí a komunikuje s anděly. Strážnými anděly. Píše o nich knihy, díky kterým je proslulá po celém světě. Často také cestuje po různých zemích a pořádá přednášky, ve kterých předává poselství andělů obyčejným lidem. Naši republiku i naše východní sousedy, Slovensko, má ve velké oblibě. Ta obliba je přímo úměrná tomu, jak je zde vítána. Je milována. A není se čemu divit. Dává láskyplnou naději. Hřeje svou andělskou přítomností. Naše republika i Slovensko se v lásce propojuje (ať se někomu líbí, nebo nelíbí) pod záštitou moudrosti a života opět v jeden jediný stát. Takovou moc má víra. V našich končinách se o prezentaci Lorny díky webovým stránkám andělé v mých vlasech.cz stará především Honza Menděl, který překládá živě i přednášky Lorny. Honzu mám rád, je to skutečně neskutečně aktivní člověk, který pomoc druhým má aktivovanou v srdci. I on píše knihy, jeho prvotinu Cesta ven ze šíleného světa jsem shodou okolností vyhrál v čase, kdy mě potkaly hodně krušné časy. Informace v knize pro mě měly (a stále mají) hodnotu všeho bohatství tohoto světa, směrovky, které jsem dostal, mi pomohly, abych se znovu našel, abych znovuobnovil svůj vnitřní klid. Knihu vřele doporučuji. Na Facebooku Honza stál za zrodem a provozem stránek Afirmace, po dlouhých letech láskyplné práce přišlo sladké zúročení i zde, nedávno vydal knihu Afirmace, na jejichž stránkách nalezne každý ždibeček moudra na každý okamžik života. Na Honzu se můžete blíže podívat na jeho webových stránkách.

V letošním roce vydala Lorna svou novou knihu, již osmou, Andělé na dosah (v originále Angels at My Fingertips) a po několikáté se vydala do našich zemí, aby zde předala svá poselství. Setkání byla připravena na letošní listopad. Včera byla na Slovensku, kde měla v Bratislavě dvě přednášky (jednu vyprodanou dopolední a druhou odpolední) a dnes je v naší republice, zavítala do našeho Brna, shodou okolností do naší domoviny, na další vyprodanou odpolední přednášku. Honza Menděl ji jako překladatel doprovázel. Informace o přednášce se k nám dostala již v létě, datum se přesně napasoval na den, kdy mám narozeniny, tak jsme si vstupenky pořídili jako společný dárek k narozeninám ( Majda má narozeniny jen o pár dnů později) a stalo se.

Nadešel očekávaný den D, náš milovaný dnešek, den mých narozenin. Zase jsem o jeden rok moudřejší, naučil jsem se říkat. Přednáška byla v music klubu Radost, kdo zná Brno, pochopí, jaký pobavený úsměv nám to vyvolalo na tváři. Tento klub se totiž nachází na Cejlu, což je nechvalně proslulý brněnský Bronx, místo, kde žijí naši romští spoluobčané. Tak jsme přijali tento fakt jako, že to budeme mít jen kousek šalinkou dvojkou a bylo. Nač se trápit něčím, co stejně neovlivníme. Stačí to jen přijmout a výhrou je, když najdete pozitiva. Nám se to tak přihodilo. Děkujeme.

Toto setkání začalo debatou, jakou šalinkou vyjet, s jakým časovým předstihem vyrazit, aby bylo vše ok. Přednáška měla svůj začátek stanoven na 15 hodinu. Demokraticky jsme zvolili můj návrh, vyrazit o něco dříve, prostě jsme dali na intuici a dobře jsme udělali. Ze šalinky jsme viděli zástup lidí před vstupem do klubu. Venku byla docela zima, dnes se prostě ochladilo, tak jsme se připravili na čekání v zimě, než se řada pohne. Záhy jsme pochopili, proč tomu tak je. Vstup do klubu je takový malý a úzký, a právě zde vznikl problém, řada lidí, kam se automaticky postavili všichni příchozí, byla řadou, která vedla k prodeji nové a Lornou podepsané knihy, nikoliv tedy dovnitř. Madlenka to zjistila, když se vydala zvědavě na výzkum. Tak jsme prošli a vešli jsme hledat svá místa. Měli jsme zakoupeny lístky na balkon. Pořadatelky nás navedly, tak jsme vyšly schody, ale svá místa jsme nenašli. Lidé, co tam již seděli, nás uklidňovali slovy, že oni tam svá místa též nenašli, ať se posadíme, kde chceme, že je v tom nějaký zmatek a že to vlastně nevadí, kde sedíme. Posadili jsme se. Pohodu jsme ale necítili ani jeden z nás (myslím Majdu a mě). Sledováním okolí jsme zjistili, že podobné problémy měli takřka všichni příchozí. Dole pod námi jsme spatřili Honzu Menděla. Všiml si nás a dle reakce nás poznal, což je hodně potěšující na to, že se známe jen přes Facebook. Díky problémům s místy jsme měli za chvilku i možnost se osobně pozdravit. Byl jsem rád, že jsem mu mohl poděkoval s podáním ruky za krásné směrovky v životě. Z našich problémů s místy se vyklubalo tedy vlastně požehnání (jak jinak na Lorně). Naše místa byla prostě a jednoduše zrušena, někde vznikla nějaká chyba, která se vyřešila tím, že nám byla automaticky vytvořena místa nová dole v sále. Přijali jsme to s povděkem, nahoře nám nebylo nejlépe. Dole jsme zapadli do krásné energie, která sice uspávala, ale byla hřejivá a lidsky příjemná. Později jsme měli i bezprostřední kontakt s Lornou, která vyšla přímo mezi lidi, na balkon se nedostalo, takže naše klidné přijetí situace mělo i toto láskyplné završení. To je tak, když bytůstka přijme, co se jí děje a dá důvěru nejlepšímu možnému řešení, které vzápětí samo přijde. Díky řadě na knížku jsme se rozhodli, že si tady novou knihu nekoupíme (koupit jsem si ju chtěl především já, mám psaní Lorny rád). Co se nestalo? Díky změně místa jsem využil situace a před samotným zahájením přednášky jsem se zvedl a zašel jsem si pro knihu již takřka bez fronty. Jelikož jsem předtím říkal, že vlastně o osobní věnování Lorny nestojíme, tak se tato myšlenka neváhala zhmotnit. Knih se nechalo podepsat nedostačující množství a na několik lidí zbyly již poslední nepodepsané kousky, já byl mezi nimi. Krásný důkaz, jak pracují naše vyřčená slova. Žádná tragédie v tomto případě. Knihu jsem získal, že je bez osobního věnování Lorny mi opravdu nevadí. Rád si ji přečtu i tak. 😉

Obálka nové Lorniny knihy Andělé na dosah, těším se, až si ji přečtu.

Přednáška započala krátce předtím, než jsem se stačil vrátit. Úvodní slova jsem si vyslechl ze zákulisí. Na novém místě, kde jsme seděli, byli vedle nás samé příjemné bytůstky. I to nebyla náhoda. Lorna nás totiž krátce po zahájení požádala, abychom své nejbližší sousedy okolo sebe objali a řekli jim, že je máme rádi (vzpomínka na letošní přednášku Michala Brozmana a paní doktorky Jarmily Klímové-Vztahy a psychosomatika). Stalo se tak naprosto přirozeně a láskyplně. V ohledu na to, že máte okolo sebe (s výjimkou Madlenky samozřejmě) bytůstky, které neznáte a nikdy v životě jste je neviděli, se to stává malým zázrakem, který je ovšem ve skutečnosti lidskou přirozeností. V sále se rozprostřela tichá náruč lásky, která nás všechny objala. Sama Lorna se v oněch okamžicích vydala mezi lidi rozdávajíce lásku a objetí, kam se jen zvládla dostat. Jen na balkon se nedostalo, jak jsem již psal. Honza Menděl se překladatelské role zhostil s grácií profesionála, klobouk dolů. Byly čteny a překládány otázky, které bytůstky napsali přes internet. Lorna láskyplně odpovídala a Honza láskyplně překládal. Nebyla nouze o úsměvné okamžiky. Tyto momenty prokládaly Lorniny výklady o tom, jak vypadají a co zrovna dělají strážní andělé bytůstek, které měli to štěstí a byli vybráni. Času na popis každého strážného anděla by bylo potřeba na několik dnů. I proto dostaly přednost děti, zejména dvě dívenky, zřejmě sestřičky, které si Lorna pozvala k sobě na pódium. Takové momenty zahřejí u srdce. Je v tom tolik lidské hřejivé lásky a podpory. Podpořené o andělskou pomoc. Podobný moment přinesla i chvíle, kdy Lorna vyslala svou modlitbu, kterou má nejraději. Její energie je velmi láskyplně silná (dá-li se to tak nazvat). Lorna ji nejdříve přednesla anglicky, Honza ji po té svým přednesem dodal (spolu s námi) v češtině. Každý v sále dostal tuto modlitbu vytisknutou na papírové kartičce, což byl také malý dárek pro nás (Lorna sama dodala, že ne všude, ve všech zemích, toto pořadatelé pro lidi dělají) Modlitba má bezesporu velkou moc. Lorna se netají tím, že jí je u nás, v našich zemích, dobře. Vždy se pousměje nad tím, že v naší republice a na Slovensku nejsou lidé moc věřící. Ona ví.. Víry je tu tolik, že to stačí pro celý svět.

Tuto modlitbu nám všem Lorna věnovala. Společně s Honzou jsme ji přednesli všichni.

Jak se vlastně postavit k andělské pomoci, k tomu, co vykládá Lorna? Nebudu polemizovat, nebudu odsuzovat, nebudu si hrát na chytrého. Napíši jen vlastní názor, se kterým nemusíte, samozřejmě, souhlasit. Existují andělé? Jak je to s tímto nadpřirozenem? Jak to napsat? Vezmu to jednoduše, jak jsem k tomu sám svým osobním růstem došel. Vše je o energiích. Žijeme ve hmotě, ovšem jsme obklopeni energií. Naše hmota, materie, je hrubohmotná. Opakem k ní je jemnohmotná energie toho, co zrakem nespatříme, na co si nesáhneme. Přesto existuje tento svět, je to i vědecky dokázáno, to již vědí i největší skeptici a materialisté. Nechystám se cokoliv obhajovat, byl by to jen zbytečný výdej energie. Za sebe povím, pro každého existuje to, co jeho mysl vybere a čemu je ochoten věřit. Tím se přímo dotýkáme víry. Věříme-li v andělskou přítomnost, andělé pro nás skutečně existují, i kdyby pro druhého neexistovali. Vše, co je ochotna naše mysl vyprodukovat, tomu my věříme. Stává se to naší Pravdou. Věřím tedy v anděly? Inu.. Jak to má moje mysl? Věřím v to, že každá, úplně každá, dušička má svého jemnohmotného strážce. Každý ho jen nazývá jiným jménem. Někdo v něho ani nevěří. Zde je malinko protiklad k víře. Je to k nevíře, ale i v tomto případě jemnohmotný strážce duše existuje. Jak jsem k tomu došel? Na to se mě neptejte. Závěr? Jak to tedy je? Andělé existují.. Bingo! Existují ale jen pro toho, kdo v ně věří. Což neznamená, že by neexistovali pro toho, kdo v ně nevěří. To je zádrhel, že? Inu, je to velmi prosté. Vztahuje se to k rovnováze mezi materií (tedy hmotou) a duchovnem (tedy jemnohmotnou energií). Lorna popsala andělskou pomoc, která není využita, jako nezaměstnané anděly. Velmi trefné.. Náš dnešní svět potřebuje vyvážit svou hrubou hmotu, která již byla dávno přežita, tímto jemnohmotným Darem. Pro každého to nutně nemusí znamenat automaticky víru v anděly. Pro každého to ale zcela automaticky znamená jeho osobní rozvoj, postup jeho duše, pro který si do tohoto světa přišla. A ve finále, každá duše se vyvíjí a díky vlastním zkušenostem roste. Změna je život a život je změna. Platí to i o pomoci z této sféry. Záměrem této pomoci je dušičce poukázat na vlastní sílu. Není přirozeností se k tomuto upnout a hledat řešení vlastního osobního růstu a vývoje duše jen v této sféře. Proto jsme nepřišli pro zkušenost do světa hmoty a duality. Výhrou je poznat hranice, kdy co využít. Naladit se na střed. Na harmonii a rovnováhu. Laicky řečeno, můžeme klidně mít hlavu v oblacích, ale nohami musíme pevně stát na zemi. Srdíčko, jakož střed, nám to krásně propojí a uvede do rovnováhy. Jakékoliv vychýlení se, nohama do materie, hlavou do oblak (duchovna), je pro vývoj duše neharmonické. Schválně nepíši nepřijatelné, protože duše si vždy vybere, co sama potřebuje pro růst. I pro to jsou v našem světě lidé-materialisté, kteří zakoušejí svůj růst skrze hmotu a cokoliv duchovního je pro ně nepřijatelné. Stejně tak jsou v našem světě lidé-duchovní, kteří ulítnou s hlavou v oblacích na duchovnu pro zkušenost, že takto se ve světě duality žít nedá. Jsme vedeni pro vyváženost, pro život v harmonii. Toho lze dosáhnout propojením obou směrů. A naše mysl nám potom dovolí, čemu budeme věřit a co pro nás bude realitou. Pokud si vybereme anděly, stanou se naší realitou a našimi pomocníky. Aby tato síla byla využita a ne zneužita, musíme srdcem správně poslechnout rad a vrátit sílu své duši. Darovat jí sílu umět sám za sebe rozhodnout, co v našem světě podniknout. Pokud ulétneme a budeme spoléhat jen na andělskou pomoc, bude již tato síla jen zneužita. Tím bych své povídání o tomto zakončil.

Madlenka udělala pár fotografií, omluvte zhoršenou kvalitu. Slabé osvícení a fotoaparát v mobilu udělaly své.

Jelikož jsme v tomto s Madlenkou zajedno, ani se nám v meditaci, kdy jsme se měli dozvědět jméno svého strážného anděla, nepodařilo jméno zjistit. Měli jsme „jen“ shodný zážitek. Madlenka záři a já veliký ochranný kokon s ohromnou září. Není to o tom, že v anděly nevěříme. Naše víra je ohromná. Bez hranic. Jen jsme se rozhodli skrze vlastní zkušenost, že budeme důvěřovat především sami sobě. V naprosté harmonii s Přírodou a s odevzdaností něčemu, co nás přesahuje.

I proto jsme nezůstali na závěrečné osobní požehnání od Lorny, které se krátce po 17 hodině počalo připravovat. První čtyři řady židlí se měly dát stranou, čímž se utvořil dostatek místa pro pohodový průběh žehnání. Sami jsme požehnali bytůstkám, aby nemuseli dlouho čekat a aby vše zdárně proběhlo, rozloučili jsme se s energií a vyrazili jsme zase na šalinku. Při setkání s Marcelkou z hor jsem k odchodu vybídl já, když se střídali lidé na židličce pro kontakt s čirým Vědomím. Zde jsem nechal konat Madlenku, ať vybere za nás oba, pro tentokrát vyzvala k odchodu ona. Osobní požehnání Lorny pro nás zůstalo v sále. Pro ostatní. Jsme plně ve spojení s vlastní silou, kdo toto přečte srdcem, pozná, že v tom není žádná iluze hrané síly. Podobně jako v případě Marcelky z hor, i tady jsme poděkovali a vyrazili. Jsme nesmírně vděční, že jsme se mohli obou akcí zúčastnit. Přineslo nám to mnohé. Veliké DÍKY.. Dnes to byl navíc krásný narozeninový přídavek. Život je moc fajn. 

 

8 komentářů u „Narozeninové setkání s anděly

  1. Krásně jsi to napsal, Pavlíku. 🙂 Já jsem dlouho nevěřila, že andělé existují. Až mi jednoho dne, v jednom z období, kdy jsem na tom byla dost špatně, anděl pomohl svým světelným paprskem. Od té doby vím, že andělé existují. A že i já toho svého mám. 🙂 Ale přesně jak píšeš, spoléhám se hlavně na svou sílu a vnitřní vedení. Protože vím, že to je můj úkol zde. Vše si osahat, naučit se pracovat se svou energií, objevit neviděné zákonitosti tak, abych mohla plnit svůj krásný úkol zde na Zemi. A zároveň si užívat úžasného pozemského života. S radostí objevuji, jak moc toho máme společného. 🙂 Měj se krásně. 🙂

    1. Těší mě Tvé komentáře, Barunko. Jsou krásně nabité vnitřní, prožitou, moudrostí. Je fajn zjistit, že máme hodně společného, ano, máš pravdu. Děkuji Ti. Měj krásné, v lásce prožité, dny.

  2. pavle, tak mám dnes papučový den, sedím si v teple, som sama doma, je mi fajn, jem , kreslím, píšem si a rozmýšlam…. je vôbec nejaké racionálne vysvetlenie našich spirituálnych to nazvem zážitkov? a mnohí ich máme? Racio mi hovorí, je to všetko v našej hlave….. Srdce a duchovno mi necháva dvere otvorené….Krásne pritahuje krásne….Priťahujeme teda to, čomu veríme? Nájdeme práve to čo potrebujeme, lebo náhody neexistujú? Neviem… ale na všetko asi netreba hladat vysvetlenie, ale to čo tam pre seba vidíme….to čo je tam pre nás….Aký je tvoj uhol pohladu napr. na filmy či knihu Nebe neexistuje prípadne Hlasy andělú… Je to ozaj ich zážitok, či príbeh snový či komercia… i ludia čo si myslia, že tomu neveria, si knižku kúpia, lebo si myslia, či tam nenájdu niečo pre seba, nejaké posolstvo….a o tom to asi je…či?

    1. Naše víra otvírá hranice toho jemnohmotného pro nás. Cokoliv, co přijme naše mysl za své, to pro nás existuje, i kdyby to neexistovalo pro nikoho dalšího. A tak je to i se všemi těmito příběhy. Existují jako skutečné pro toho, kdo je schopen v ně uvěřit. Klidně i aniž by měl sám jakýkoliv kontakt s touto energií. Víra je mocný nástroj. A pokud něčemu nevěříme, nejlepší je nechat to být. Nevěnovat tomu pozornost. A nechat být v klidu i ty, co v to věří a je to tak pro ně skutečností. Oni pak třeba také nebudou mít potřebu zkoumat pravdivost naší reality. Pak se i přiblíží moment, kdy se můžeme v prostředku cesty sejít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.