Hřebenovka č. 1, aneb Babí lom v naší režii..

Babí lom – 26. září 2017

Na tuhle výpravu jsem se těšil velmi dlouho, Madlenka o ní nejdříve nechtěla vůbec slyšet, jeden výšlap na Babí lom měla totiž již za sebou a, jak říkala, stačilo jí to. Jenže to ještě neměla Pavlíka a také neabsolvovala výcvik v toulání, jaký máme od té doby, co jsme spolu. Již loni se nechala slyšet, když jsme zdolávali skalky na Květnici u Tišnova, že by i ten Babí lom znovu zvládla. Rok se sešel s rokem, slovo dalo slovo a výprava na Babí lom byla najednou tady. Žádné dlouhé plánování, prostě najednou jsme se domluvili, že čas navštívit tuto lokalitu je tady a bylo. Jako datum akce jsme si zvolili úterý, 26. září. Přiznám se, nevěřil jsem, že je ten hřeben Babího lomu od rozhledny k vrcholu tak strašný, jak mi Majda vyprávěla. Teď už vím, že je to opravdu náročná trasa, ale nebudu předbíhat. 😉 

Záznam stopy naší trasy z Vranova na Babí lom a do Lelekovic..

 

Cestu jsme naplánovali ze směru Vranova přímo na Babí lom, nejdříve na vrchol kopce, posléze k rozhledně a z ní do Lelekovic a odtamtud domu. Takhle to vypadá ve zkratce a tím bychom to mohli uzavřít.. 🙂 To by byla krátká reportáž, že? Nebojte, neochudím Vás o můj barvitý popis cesty. Jdeme na to. Ze Židenic jsme vyrazili trolejbusem, na Merhautově jsme přestoupili do autobusu 57, který nás odvezl do Vranova, kde naše cesta započala. Skoro celou cestu jsme jeli na naše „šalinkarty“, až v Útěchově jsem označoval jízdenky. Ve Vranově jsme byli po více jak půlhodině cesty autobusem. Protáhli jsme se a vyrazili jsme na další cestu, tentokrát tu pěší. Šli jsme po červené turistické, jakožto i trasou naučné stezky Krajem říčky Ponávky. Kousek cesty jsme museli jít po silnici, naštěstí naše kroky brzy zamířili spolu s červenou značkou nejen mimo silnici, ale i lidská obydlí. Zkraje putování jsme měli takovou prapodivnou náladu, poslední dny jsou docela energeticky náročné, tak naše mysl i těla dostávají zabrat. Více méně jsme spíš mlčeli a těšili jsme se z toulání. Netrvalo ale dlouho a vše se úplně otočilo. Nad Vranovem se nám otevřel nádherný pohled na místní raně barokní kostel Narození Panny Marie.

Vycházíme nad Vranov. Otevírá se nám nádherný pohled na kostel Narození Panny Marie.

Toto krásné místo jsme již také jednou navštívili. O kousek dál nás překvapilo něco jiného, Divoké farmy, místo, kde se na volný způsob chovají domácí zvířata, kejhání hus jsme potom slyšeli ještě na Babím lomu, i když jsem si myslel, že mě šálí sluch, ale nešálil. Rychle jsme se přiblížili k lesu, který po vydatných deštích posledních dnů voněl způsobem, jaký bych ani nedokázal popsat.

Les nad Vranovem, jež nám vyčistil myšlenky. Voněl přímo Božsky..

Právě tahle vůně nám vcucla myšlenky a vyplivla je někde stovky kilometrů daleko. Byli jsme rázem doma a plnými doušky jsme si brali voňavý vzduch do plic.  Tichá nálada byla tatam, mlčení úvodních kroků rozčísly naše hlasy. Museli jsme si o tom povídat, les se stal terapeutem, který rozvázal naše jazyky. 😉 Hned zkraje jsme také zjistili, že takřka všude jsou nějaké houby. Jak jsme se rozpovídali, tak jsme chvílemi zase mlčeli. Unešeni lesem, naplnění jeho voňavým odérem, poslouchali jsme ptáčky zpívat, jakož i prohánění větříku v korunách stromů. Jak dokáže les očarovat? Nechali jsme se okouzlit a očarovaní jsme ťapkali.

Od lesní školky k lelkovadlu..

Došli jsme k rozcestníku U Jelínka, kde v lesní školce právě skončila směna několika zaměstnancům. Prohnali se potom okolo nás v autech. V těchto místech je několik ploch, kde se pěstují stromky pro zalesňování. Věděli jsme, že Babí lom navštívil s kamerou i Výleťák, na jeho reportáž jsme se dívali (a ani z videa jsem si neudělal pořádnou představu, co mě může v realitě potkat), tak jsme očekávali, že se brzy octneme u odpočívadla, kde je zvláštní úkaz.

Už mě mají lelci.. Počkat, to má být obráceně! Lelci a ven!! Zpátky do lelkovadla.. 🙂

Lelkovadlo. Past na lelky. Těšili jsme se, jak se náramně odlelkujeme. Stalo se. Po svačince jsme pod lelkovadlo nakoukli a bylo odlelkováno. Mně snad vysáli i mozek.. 😀 Čekal nás výstup na Babí lom. U odpočívadla je vlastně startovací bod výstupu. Netrvalo dlouho a pustili jsme se do toho. Nestihli jsme se ještě nabažit lesa, načež jsme zjistili, že na Babím lomu dostal les nový level.

Stoupáme k vrcholu Babího lomu. Zde to byla, i přes stoupání, pohodička. Potkali jsme tady také jediné lidi na cestě přes hřeben.

A přibylo k němu i jedno překvapení. Již při zdolávání kopce Madlenka objevila hned u cesty pořádnou bedlu. Byla naše první, ovšem ne poslední, to jsme ale nevěděli. Chvilku jsme přemýšleli, jestli ji nemáme utrhnout, což jsme nakonec zavrhli, chuť na smaženici prostě nebyla. Bedla tak mohla dál okouzlovat svou krásou celé okolí. Pod rozcestníkem u vrcholu stály jako strážci dva statné buky.

Pohled do koruny jednoho ze strážců Babího lomu. Buk jako kluk.. 🙂  A pořádný.. Byla radost je hladit a vnímat jejich energie, které se šířily do okolí.

Byly jako brána do tohoto světa, jenž čaruje svou kamennou krásou. Zvláštní je, že z druhé strany, pod rozhlednou, jsou také dva a tvoří podobnou bránu. Je docela fajn, takhle vnímat přírodní říši. Nevím, jestli tam opravdu byly takto vysazeny, nebo jestli je to náhoda, pro nás to prostě byly dvě majestátní brány do světa skal, kamenů, výhledů do krajiny, starých stromů a velké spousty bedel. Z rozcestí nahoře jsme odbočili k vrcholu Babího lomu, z cesty nás během okamžiku odpoutaly právě další bedle. Zjistili jsme, že tam v trávě rostly prostě všude, jednotlivě i ve skupinkách. Suverénně nejvíce jich rostlo v lese pod rozhlednou, tam se jejich plodnice daly počítat na desítky kousků. Madlenka již byla u skalisek vrcholku, kdežto já ještě fotil houby. Skaliska zlákala i mne, nechal jsem houby houbami a mazal jsem za svou milou.

Dobýváme vrcholek Babího lomu. Madlenka má radost z překonání sebe sama..

4 komentáře u „Hřebenovka č. 1, aneb Babí lom v naší režii..

  1. Parádně napsáno od srdce. Děkuji Pavle a Magdi, teď mám pocit, jako bych tam byl s vámi 👍❤

    1. Děkujeme, přesně takto jsme to chtěli, aby se čtenář přenesl přes slova do našich kroků mezi nás.. 😉💞🌻

    1. Také děkuji Marci. Jsem rád, že si Ti má slova líbí. Tvůj komentář z nějakého nepochopitelného důvodu skončil ve spamu, dnes jsem ho tam našel, tak jsem ho vysvobodil. 😕

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.