Pelíšky.. aneb prohlídka, přednáška a promítání, jak lze bydlet i jinak..

Pelíšky – Nad brněnskou přehradou – 30. července 2017

Rozhodl jsem se hodit do slov pár pocitů, které v nás rozkvetly tuto neděli, když jsme se vydali podívat se k Ren Pelíšky na Pelíšky. Tropický den nás dopoledne zavedl do našeho lomu pod Hády, abychom načerpali energii, nachytali pár slunečních paprsků a osvěžili svá nahá těla v úžasně chladné vodě jezírek. Nejednou jsme myšlenkami zabloudili k tomu, co nás čekalo večer. Ke krásnému domečku v krásném prostředí brněnské přehrady. Využili jsme možnosti přijet se podívat a poslechnout si, jak je možné se k domečku dostat trochu jinou cestou. Na nedělní večer byla v Pelíškách připravena prohlídka, přednáška a promítání. Pro lidi, kteří na to chtějí jít trochu jinak, pro lidi jako jsme my sami. Začátek byl stanoven na 18. hodinu. Vyrazili jsme dříve, jednak kvůli rozkopanému Brnu, jednak kvůli tomu, že jsme se chtěli jít projít kousek okolo prýglu. A přiznám se, ano, přáli jsme si zaparkovat na jednom ze třech míst přímo pod cestou nahoru k Ren.Vyslali jsme přání a více se nestarali. Vesmír se postaral. Na přehradu jsme totiž jeli v čase, kdy začalo hromadné odjíždění lidí z koupání (možná i kvůli zatažené obloze, která se chystala svým dusným a vlhkým nádechem k oplachu horké země) a malá silnička k Veveří tak vypadala jako D1. Auto na autu. Přiblížili jsme se k místu, všimli jsme si ho na poslední chvíli, v ten moment zaúřadovalo naše přání a Vesmír. Hodím blinkr, nechal jsem projet jedno auto a šup, byli jsme tam. Ještě otočka, couvání kvůli snadnějšímu vyjíždění a během chvilky jsme stáli za jedním již stojícím autem. Jakmile jsme z auta vylezli, silnice se zase zaplnila auty a místo, kam jsme odbočovali po chvilce zaplnili lidé, jelikož je tam autobusová zastávka. Štěstí přeje připraveným? Tentokrát jinak, štěstí přeje těm, kteří si umí přát a mají pevnou víru v boží dokonalost. No a již dost mudrcování.. 

Projít jsme se daleko nešli, díky úmornému vedru jsme zakotvili na fajn místě, odkud jsme měli výhled na vodu, na část nudapláže, kde jsme měli klid a kde nás do nosánků „uhodila“ vůně hub. A taky že jó, kousek od nás rostla skupinka hřibů plstnatých.. Chvilku potom, co jsme seděli, jsem se statečně zachránil od potupného přívěšku v podobě přisátého klíštěte. Lezlo po mně tak nešikovně, že to lechtalo jako blázen. Nevím, čím to bylo, dokonce jsem ho ani nerozmáčkl, ale jen ho zahodil zpátky do trávy. Po chvilce lelkování, kdy nás to chytání lelků přestalo bavit, jsme se rozhodli, že vyrazíme k Pelíškům. Silnice nešla takřka přejít.. S mírným nasazením života jsme ju nakonec přeběhli, abychom na zastávce spatřili syna Ren Toma.. Nikdy jsme ho na vlastní oči neviděli, poznali jsme ho ale spolehlivě.  Jeden účastník besedy se autem prodíral davem lidí čekajících na autobus, aby po té mohl vyjet až nahoru. Později se ukázalo, že to byl kamarád Ren, který pomáhal i se stavbou. Tak jsme se nepřímo potkali s prvními lidmi, se kterými jsme strávili nadcházející večer.

Kopečkem jsme se vyškrábali nahoru a u čísla popisného 946 jsme zajásali. Jsme tady. Pelíšky nám otvírají svou láskyplnou náruč. Objal nás klid a láska tohoto místa. S tichou pokorou jsme se v duchu poklonili všem, co se postarali o vznik tohoto kouzelného místa. Dorazili jsme o něco dříve. První jsme ovšem nebyli. Spíše naopak. V domečku i v okolí to již vypadalo jako u včeliček v úlu. Místo nás zaujalo a okouzlilo. Chvilku jsme se procházeli po zahradě a očima i srdíčkem vstřebávali všechnu tu krásu okolo nás. O chvilku později jsme vešli do domečku, podívat se na paní domácí, omrknout, kdo již dorazil, jak to vypadá vevnitř.

Kolik jen světla je u tohoto stolu? Mrkněte na okna a povídejte..

Přivítání bylo vřelé a moc milé. Ren patří mezi ony kouzelné bytosti, u nichž duše i otevřené srdce na dlani září do širého okolí. Byli jsme doma. Mezi svými. Jednoznačnější pocit jsme asi nepocítili. Všichni jsme byli pohoštěni vynikající buchtou-šalamounem a osvěžujícími bylinkovými vodami. S úžasem jsme si prošli a prohlédli celý domeček. S ohromnou láskou a citem dělaný.. Bylo to cítit z každého kousku, z každého zákoutí, domek tiše šeptal svou moudrost do našich srdcí. Moc se mi líbilo, že se nechali některé, na oko, nedodělanosti, dodává to neopakovatelné kouzlo a souznění. Ren o tom později hovořila. 

Je to tu bezva.. Užívám si pohodu u kamen. Představa studeného večera u nich je moc příjemná..

 Čas pokročil, lidé dorazili již všichni, tak jsme se odebrali do dalšího domečku, který slouží k promítání a přednášení. Místnůstka na nás dýchla svým kouzlem. Místo se svou historií (Ren později též vyprávěla, jak se zde události měly), do kterého ovšem zapálené srdíčko vložilo svou láskyplnou energii a nám tam tak bylo moc dobře. Pravda bylo teplo, horoucné teplo, ale co chcete, když jsme za sebou všichni měli tropický den. Chvilku jsme čekali na Toma (technický poradce), který si odběhl vyřídit něco za kamarádem. Ren to statečně rozjela i bez Toma.. Tom ví, že mamka to zvládne, a tak jí připravil malou lekci. A mamka to doopravdy zvládla (jen spárovat toho iPhona s Macem byl oříšek), přineslo to i novou situaci, kdy Ren nestála u plátna, ale sedla si mezi nás, přímo k prezentaci na počítači. Co všechno nepřinese jedna změna? Kolotoč změn naskočí hnedle.. Dovolím si odbočit k výrobkům Apple, stejně už je z pár písmenek zase povídka, takže to jistě nebude velké zdržení. Ren vyslovila velkou pochvalu směrem k notebooku MacBook, čemuž se vůbec nedivím, dodala i pár motivačních slov, jakou cestou se dá přijít mnohem levněji k těmto výrobkům, protože, co si budeme povídat, u nás se výrobky od Apple prodávají za nekřesťanské penízky. Osobně musím Apple též pochválit, mám osobní, mnohaletou, zkušenost s jejich iPodem, který mi spoustu let přináší radost v podobě kvalitní reprodukce mé milované hudby.. Konec odbočky a malé, neskrývané reklamy na Apple.. 

Zahrádka u Pelíšků.. Krásný kousek země.. Malý ráj..

Na rozjezd jsme se podívali na video blízkého okolí, které Tom natočil s pomocí drona, později jsme se dostali i ke druhému videu od Toma, o tom ale více v textu..
Ren nám příběh Pelíšků povyprávěla hezky od začátku. S osobním přístupem, s vlastním životním příběhem, se svými sny. Sny, které si vysnila, dala do nich mocnou energii. Ta pomohla spolu se správnými kroky k cestě za zhmotněním snů. My jsme již fyzicky pociťovali, jak vypadá výsledek. Mimochodem, moc krásný výsledek. Myslím si, že Ren byla mile překvapena, že nemalé množství z nás přišlo jen kvůli inspiraci, stavět se chystali snad jen dva lidé (jestli jsem dobře pochytil). Občas jsme během povídání zabrousili i malinko jinam, což vždy vyplynulo ze situace a bylo to milým zpestřením. Podobně jako různé historky z průběhu stavby. Tom o něco později dorazil a zaujal své místečko u počítače.. Nevím, jestli se mamce ulevilo, jediné, co vím, že si se vším poradila statečně a intuitivně.  Jak se blížilo vyprávění k realitě Pelíšků, slovem i srdci jsme zavadili o pány Petra Hájka a Ondru Netíka. Petr se stal defakto dvorním architektem přestavby Pelíšků.

Copak se to na nás dívá od plotu? Jůůů, andílci.. Ahoj, kluci nebeský..

V mezičase jsme si udělali přestávku, abychom si protáhli ztuhlá těla, osvěžili se, občerstvili se a podívali se ještě po domečku. Atmosféra byla milá, přátelská a srdečně láskyplná. Po přestávce se pokračovalo dále. Povídání o tom, jak se sen stal realitou, se dostalo do závěrečných fází. Jistě nebylo to bez problémů, bez méně příjemných situací, Ren nic nezakrývala, nemazala med kolem huby. Ono, co nás více posílí než to, když si přes všechny situace (veselé i neveselé) dokráčíme pro splnění snu? Život je vskutku famózní záležitost, všichni zde máme příležitost se zdokonalit a nechat svou duši vyrůst a projít ju vším, co si sama, ještě tam nahoře, vybrala. Stát se člověkem a ukázat všem sílu svého lidství, otevřít pro sebe a ostatní své srdce. Žít svůj život, ne ho promarnit. Ren vyprávěla i o událostech, které přišly právě pro zmíněný růst duše.. Ať se to týkalo problémů s domečkem, nebo když zemřel Alešek. Nic nepřijde bez toho, aniž bychom hnuly prstem, takové zázraky neexistují. Existují jiné.. začínají snem, okoření se pevnou vírou a pak už se jen hne zadkem, aby byl zázrakům umožněn vstup do reality. Takhle to je. Ren prostě hlavně inspiruje a ukazuje, že to prostě jde. Ostatně i proto pořádá tahle setkání. Především pro inspiraci. Nebudu psát o podrobnostech, dovolím si jen vložit povídání od Petra Hájka, který o přestavbě napsal moc hezký článek. Podívali jsme se na druhé Tomovo video, které natočil mamce jako dárek pro Pelíšky. Je to moc hezké a kreativní video, najdete ho, mimochodem, i na úvodní stránce webovek Pelíšků.

Video je zde:

Povídání se pomalu blížilo ke konci, což překvapilo i Ren, protože normálně se povídá ještě o hodinu déle. Asi za to mohlo to, že seděla mezi námi a ne na svém místě u plátna. Vedro také, jako mávnutím kouzelného proutku, zmizelo. Zbyla tak chvilka na poslední příjemné okamžiky, na pár otázek, na další podívání se do domečku, tentokrát již osvětleného, na poslední kousky luxusního šalamouna.. A pak? Pak již přišlo rozloučení, konstatování, že jsme si všichni prožili nesmírně inspirující povídání, že jsme společně strávili příjemné, přátelské okamžiky v nádherném prostředí kouzelných Pelíšků. Děkujeme z celého ..

Madlenka v radostné náladě.. Pelíšky v pozadí..

Odkaz na článek Petra Hájka o přestavbě Pelíšků: https://www.pelisky.org/…/Pelíšky-aneb-Domeček-u-lesa-měl-s…

2 komentáře u „Pelíšky.. aneb prohlídka, přednáška a promítání, jak lze bydlet i jinak..

    1. Rádo se děje, Ren.. Moc rád jsem to převedl z Facebooku i na webovky. Byl to krásný den.. 😉 <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.