Od zámeckého parku, kde vládne zvěř a medvědí česnek, až do výšin k Výhonu na Akátovou věž..

Židlochovice (zámecký park) a rozhledna Akátová věž na Výhonu – 26. března 2017

Pamatuji si, že při jedné z našich loňských cest z Pálavy, jsme si říkali, když jsme projížděli Židlochovicemi, že se jednoho speciálního dne zastavíme na „čumendu“ i přímo jen tam. Lákal nás místní zámek, spíš tedy jeho zámecký park a cesta k rozhledně Akátová věž na Výhonu. Doma nad mapami jsme se potom rozplývali, jaké to tam asi bude. Onen speciální den nastal v neděli 26. března 2017. Vydali jsme se do Židlochovic.

Cesta autem z Brna do Židlochovic.
Trasa naší toulky zaznamenaná Stopařem z mobilní aplikace Mapy.cz po Židlochovicích a okolí.

Svou více než dobrou službu nám opět prokázala naše Beruška, která nás z domova, z Brna, odvezla přes Rajhrad na místo činu. Parkování jsme našli snadno kousek mezi autobusovým nádražím a Penny marketem. Dilema, jak se odstrojit, aby cesta byla příjemnou skončila tím, že svetr zůstal v autě. Zamířili jsme přímo k zámku, který byl jen kousek od místa našeho zakotvení. Honosná zámecká brána nás přivítala a pustila dovnitř. Nebylo pochyb, povídačky o tom, že židlochovický zámek patří mezi nejzachovalejší lovecké zámky ve střední Evropě, jsou pravdivé. 

Prostranství před zámkem. Kousek za vstupní bránou.

Zámek je od roku 1918 majetkem naší republiky, v nynější době ho spravují Lesy ČR, i proto je nepřístupný veřejnosti, ovšem rozsáhlý zámecký park, kde je vysázeno 25 druhů jehličnatých a 87 druhů listnatých stromů je veřejnosti přístupný celoročně. Tam jsme také mířili. Dočetl jsem se, že zámek samotný je o prvním zářijovém víkendu také přístupný veřejnosti, ovšem nikde jsem nenašel na internetu potvrzení, zda je tomu skutečně tak, tak to, prosím, berte jako neověřenou informaci. 

Zadní část židlochovického zámku. V současné době je zde prováděna rekonstrukce..
Osvícený dub před zámkem..

Kousek před vstupem do zámeckého parku je umístěna pod stromy pamětní deska připomínající, že si zdejší zámek oblíbil náš první president T. G. Masaryk. V parku je vysazená na jeho počest i lípa, tu jsme, bohužel, někde přehlédli (příště se budeme dopředu podrobněji informovat o místních zajímavostech, aby nám podobné skvosty neunikaly). Zámek, a zřejmě především zámecký park, si oblíbil i další český velikán, básník Petr Bezruč, jeho lavičku jsme v parku později objevili. 

Pamětní deska věnovaná našemu prvnímu presidentovi T. G. Masarykovi, který na židlochovickém zámku několikrát pobýval.

Díky tomu, že jsem se věnoval focení pamětní desky a též snaze fotograficky zachytit jarní bylinky, které přímo svou svěžestí lákaly ke zvěčnění, získala Madlenka náskok a již se spokojeně producírovala parkem. 

Koruna jednoho ze zámeckých platanů.

Nechal jsem bylinky bylinkami (stejně se tentokrát žádná fotka moc nepovedla) a rychle jsem proběhl vstupní branou a pelášil jsem za láskou. Daleko jsem pospíchat nemusel, objevilo se zde totiž cosi, co nás na nějaký čas zastavilo. Říkal jsem si, co hledají ti lidé mezi stromy a k čemu se to sklánějí. Majda na mě volala, že je tady všude asi medvědí česnek, vypadalo to nadějně, nikdy jsme ho totiž naživo neviděli. Sklonil jsem se pro lístek, rozemnul ho mezi prsty a nebylo pochyb. Medvědí česnek si nás našel sám, aniž bychom ho hledali. 😉 

Madlenka se raduje, jak si nás medvědí česnek našel.

Musel vyrazit ze země nedávno, protože lístečky byly opravdu mladé a řádně aromatické. Vytáhli jsme z batůžku sáček a nasbírali jsme si poprvé v životě medvědí česnek na domácí použití. Máme ho nasekaný v mrazáku a zatím jsme ho ochutnali na bramborech, na chlebu a je to pochoutka. Zelená je prostě zelená. Nejsme skrblíci, natrhali jsme si opravdu jen do sáčku, brzy jsme se vrátili na cestu a pokračovali jsme v průzkumu parku. Překvapením nebyl konec (možná je zase dobře, že se nedíváme dopředu na všechny eventuality v lokalitě, kam se vydáváme, takhle zase máme ta překvapení). 😉 

Vzhůru do nebes.
Panečku, to je kmen.. Nádherné stromy jsou v parku.. Radost pohledět.

Na vlastní nožky jsme poznali, že park je opravdu rozsáhlý, ťapkali jsme ale navýsost spokojeně, protože právě tohle nás naplňuje a moc se nám tam líbilo. Jeden strom, velikán, byl hezčí než druhý, hlava se otáčela na všechny strany a oči nestíhaly pojímat tu přírodní krásu. Ptačí zpěv, jakož i ptačí dovádění, nás doprovázel celou dobu. Často se ozývalo i staccato strakapoudů, jak usilovně pracovali na tom, aby se probili k lahůdkám ve dřevě. 

Lidská a dřevěná krása.. <3

Objevili jsme skupinku dřevěných zvířátek, symbolů místního parku, se kterými jsme o chvilku později měli tu čest setkat se osobně. Ovšem u jejich dřevěných kolegů jsme se na moment zastavili, jednak abychom si pohráli (děcka v nás si to vyžádala) a nasvačili se. 

Ani jsem zpočátku nepoznal, že jsem si osedlal zvířátko, které na nás o kousek dále naživo baflo.. 🙂

Když jsme procházeli lipovou alejí, kde se mi povedlo Madlenku vyfotografovat tak, že na fotce vypadá jako dodělávaná ve Photoshopu, na nás baflo druhé překvapení parku.

Zvláštní efekt v lipové aleji. Madlenka vypadá jako dodělávaná ve Photoshopu.. Pravdou je, že je opravdová..

Rázem jsem zapomněl, co jsem to vytvořil za fotku a s úžasem a údivem jsem opatrně našlapoval ke stádu, které bylo pár kroků od cesty, od nás. Byli to mufloni a jeleni sika, místní volně chovaná zvěř. Nevěřil jsem vlastních očím, protože tohle jsem opravdu nečekal. Přišlo mi to jako zjevení a Madlence také. Největší jelen na mě hleděl a asi přemýšlel, co to jako dělám. Nakonec se zvedl i jeden muflon, ostatní bez zájmu polehávali a odpočívali. Jen ti dva mě bystrým okem pozorovali. Usoudil jsem, že je více nebudu stresovat a koneckonců ani sebe ne. Představa, že se budu honit s paroháči po parku, mi pohrávala myslí a vskutku nebyla moc příjemná. Vyfotil jsem několik fotografií, poděkoval jsem, poklonil se jim a šlo se dál. Museli jsme se smát, jak jsme z toho byli paf.

Stádo zámeckých muflonů a jelenů sika.

Park jsme měli skoro celý obejitý, chystali jsme se jen projít prostřední, spojovací, cestou, abychom si ještě pěkně vyfotili samotný zámek z výhledu parku. 

Zámek ze zámeckého parku.

Uprostřed této spojky byla lavička, těšili jsme se, že se chvilku posadíme a pokocháme se pohledem na zámek, netušili jsme se ještě, že je to lavička básníka Petra Bezruče. Tuto skutečnost jsme zjistili rychle, jelikož na lavičce je umístěna malá tabulka, kde je zmínka o tom, že toto bylo jeho oblíbené místo. Na tabulku se vešla i básnička, která se vztahuje k místnímu zámku. 

Majda sedí na lavičce, kde čerpal inspiraci k dílu Petr Bezruč.
Báseň Petra Bezruče na lavičce..
Autor: RomanM82 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26465892

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.