Cesta z města do lesů krásných.. Naše údolí Říčky..

Údolí Říčky – 16. března 2017

Den před touto toulkou jsme se vyloženě zasnili, jaké by to bylo někde uprostřed přírody, hezky v lese, kde je i nějaká energie vody, jen tam tak být a vnímat tu krásu okolo sebe. Ruka dala ruku, slovo slovo, domluvili jsme se, že si vyjedeme kousek od nás, na jedno naše oblíbené místečko. Vlastně se ani nedá napsat místečko, protože je údolí Říčky, které je celé protkáno sítí modrých, zelených a žlutých turistických cest, jednou z bran do Moravského krasu, z východu Brna, z Líšně, se do něj vstupuje Mariánským údolím (oblíbená výletní destinace Brňanů). My jsme vyjeli ke Kaprálovu mlýnu, odkud se dá krásně projít na obě strany. 

Mapka naší trasy toulky po údolí Říčky.

Večer mě potom myšlenky na krásné chvilky ve voňavém lese vytrhávaly z pracovní rutiny a kouzlily mi úsměv na tváři. Pomáhá to k tomu, aby si člověk mohl užít přítomný okamžik v kteroukoli dobu, na kterémkoli místě. Pozitivní myšlení a nastavení sebe sama na prožívání šťastného života. Chvilku to trvalo, než jsem na to přišel, ale funguje to. 🙂 V práci, kterou jsem neměl moc v oblibě, se cítím lépe a nenadělá mi tolik stresu jako dříve (pro případné mudrlanty, ano, nebudu tam věčně, také si jdu za svým snem, dělat to, co mě baví a naplňuje).. Stačí jedna myšlenka tohoto typu a svět se rozzáří spolu s mým nitrem. Krásné na tom je i to, že se člověk nemusí vyloženě upínat k těmto myšlenkám, jen se nechá jimi pohladit a může pak dělat cokoli již bez nich. Zkuste to také někdy.. 😉 

Počasí nám přálo, jaro je tady již všude a sluníčko nenechává nikoho na pochybách, že nastal čas, kdy se příroda mocně probouzí. Ona se neřídí našimi kalendáři, ona prostě koná a tvoří, jak sama uzná za vhodné a vše ostatní živé se řídí dle ní, jen z výjimkou nás samých. Někteří jsme již pochopili, že nejlepší je žít v souladu s přírodou, a ne se ji snažit ovládnout a spoutat. Stejně to nelze. 🙂

Rajská zahrádka jara.. 🙂

S úsměvy na tvářích jsme se nechali odvézt naší Beruškou na místo určení, kousíček nad Kaprálův mlýn, což je krásné skautské středisko. Nadechnout se voňavého vzduchu a zaposlouchat se do ptačího zpěvu, to je jako sen. Sen, který je realitou, protože se prostě rozhodnete, že budete žít to, co si sami vyberete. U domečku, který sousedí s Kaprálovým mlýnem se kocháme malým jarním paloučkem, který vypadá v tuto roční dobu vždy jako malé místo v ráji, je plný rozkvetlých jarních květin. U stejného domečku sledujeme i hravé skotačení místních kočičáků.. Za mostkem přes Říčku, jako tradičně, pohled na Lysou horu, který v nás evokuje velkou Lysou horu, kterou rády zdolávají naše kamarádky.

Pohled na Lysou horu (429 m)..

Madlenka se rozhodla, že se nechá vést, protože jsme ještě neměli domluveno, jestli se nejdříve vydáme ke koupališti Říčky, nebo k Ochozské jeskyni. Chtěli jsme se podívat na obě místa. Rozhodnutí padlo rychle, nejdříve jsme se vydali blíže k Brnu, vyrazili jsme směrem ke koupališti Říčky.

Skloňte své větve k nám a pošeptejte, jak dobře se tu máte..
Cesta k Jelenovi.. A jde se.. 🙂

Netrvalo dlouho a na lesních stráních jsme zahlédli první květinky, nejdříve sporadické květy fialových podléšek, které posléze rostly snad všude. Bylo moc příjemné dívat se na tu barevnou záplavu.

Podléšky. Jak rozsvítit březnový háj? Nechte vykvést podléšky..

U Jelínkova mlýnu, nebo-li U Jelena, je velké hospodářství, kde majitelé chovají spoustu zvířat. Zastavili jsme se u koní, udělali jsme pár fotek a šli jsme dál. Mají tam dlouhodobě i početnou populaci emu, ve spodní ohradě mají kozeny, které vždy krmíme a drbeme. Když jsme ke spodní ohradě došli, kozy, do té doby v poklidu postávající, mazaly rázem k plotu. Je to sranda s nimi. Spolu s kozenkami byly v ohradě i černé ovečky. Opět jsme provedli fotodokumentaci, jen kozenky se na nás smutně dívaly a posléze zase šly za svým, nebylo jim co hodit, lahodné lupení prostě ještě neroste, ale vysvětlete jim to, že? 😉

Máš lahodný zelený lupen? 😉

Rozloučili jsme se s nimi a vydali se dál. Naše trasa vedla po modré turistické značce, brzy nás čekal výstup na vrchní vrstevnice, takřka nad údolí. Stoupání nás zahřálo, bylo to fajn, dýchalo se fantasticky, ptáci nám hráli svůj koncert, sluníčko nás lechtalo svými paprsky skrze stromy, my se tím vším kochali, chvilku v rozhovoru, chvilku v tichu.

Madlenka před stoupáním nad Jelenem..

Cesta nad údolím nás rychle zase nesla dolů, k Říčce. Jsou odtamtud pěkné výhledy mezi stromy na protější bezejmenné kopce, na chatky i na Svobodův mlýn.

Kouzelné zátiší nad Svobodovým mlýnem.

Vždy se obdivujeme, jak neochvějně se majitelé snaží o rekonstrukci tohoto objektu. Držíme palce, ať se dílo podaří. Nad údolím, vysoko na nebi, své reje prožívají draví ptáci, provázeli nás po celou dobu a jejich volání doplňovalo zpěv ostatních ptáků. U Svobodova mlýnu nás cesta již opět vede samotným údolím, bublání Říčky se vrátilo k nám. I tady jsou okolo po lesích a kopcích chatky.

Světelná brána zve nás k sobě..

Jedna zatáčka a dlouhá rovina nás vede okolo vodárenského díla, je tam studna s pumpou, nemohu si pomoci, musím si „pumpnout“.. 😉

Musím si pumpnout, prostě musím.. Stačí jen otočit kolečkem a voda teče..

Za vodárnou se k modré značce napojuje zprava žlutě značená turistická trasa, která vede z vyhlídky Hornek, kterou také dobře známe, dokonce jsme si sešup z Horneku i užili na vlastní kůži. Shodně jsme si zanotovali, že nahoru by se nám opravdu jít nechtělo. Stačilo dolů.. 😀

Koupaliště Říčky se již přiblížilo, stačilo jen projít krásným habrovým lesem, kde jsou opět rozházeny po svahu další chatky. Za malou chvilku se otevřelo prostranství a naše místečko pro kochání, relax a zklidnění bylo tady. Přivítali jsme se s vodou a zamířili jsme k našim kamarádům, dubům velikánům.

Božské koruny božských dubů na koupališti Říčka.
Zuzka Hopferová to nazvala přesně: dubové dvojplameny.. 😉 <3

Dubů je zde více, tahle dvojice je ovšem nějakým vyšším způsobem tajemná a kouzelná, pod jejich korunami je prostě dobře. Stačí se posadit na jednu ze dvou laviček a nechat se unést do klidu. Do klidu svého i do klidu tohoto místa. Posvačili jsme, jen tak jsme seděli, nechali jsme se lechtat sluníčkem i ovíjet větříkem, rozverně jsme se škádlili i tiše rozjímali.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.