Nevyužitý potenciál.. Proč nehledáme v takových odkazech?

25. listopadu 2016 – Zamyšlení nad odkazem pana Bati

„Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe.“  Tomáš Baťa

Také máte ten pocit, že to v naší krásné zemi, v naší republice, tak trochu vře? 

Pracujete jako dělník v nějaké „naší“ továrně? 

Je-li tomu tak, pak tyto ne moc příjemné emoce cítíte jistě více než hmatatelně. Věřím, že se najdou i zářivé výjimky, kdy mají zaměstnanci vyloženě štěstí na dobrý podnik, který je veden rozumným, lidským, a schopným managementem, kde se pracuje v přátelském kolektivu v duchu vzájemné spolupráce a prosperity. Někde, kde zaměstnanci dostanou za svou práci i slušnou mzdu. Opravdu věřím, že to není utopie. Realita je však často opakem této mé víry. 

Bohužel, většinou si dělník posteskne, možná v hněvu uhodí pěstí do stolu ve výrazu bezmoci a odevzdanosti, pak tiše přitaká, že vře nejen jeho nitro, ale i vše okolo něho na jeho pracovišti. V továrnách to hučí jako v úle a není to hlukem strojů, je to nešťastnými lidmi, kteří tam pracují. Nevře už jen dělnictvo, vře i to ve středním managementu, kde jsou mistři či předáci drceni tlakem zespodu i seshora (což je tedy „normální“ stav již dlouho). Tito lidé prostě nemají sílu k tomu, aby s nešťastným stavem svých podřízených něco udělali. Tlak na ně z pater vyššího managementu je stupňován až na hranu únosnosti. Z jednoho jediného důvodu. Vře to i tam. Jak jsem napsal, vřou celé továrny.

Někde se zkrátka tak trochu něco nebývale pokazilo a zhatilo.

Nyní je tady doba, kdy to dostávají v takových továrnách pocítit všichni. Dovolím si o tom něco málo napsat, jelikož mám nemalé zkušenosti z mnoha výrobních provozů a to jak z pozice středního managementu, tak (a to v poslední době více) i z pozic dělnických profesí.

Úvodní citát jsem si nevybral samozřejmě náhodou. Tomáš Baťa byl naprosto vzorovým podnikatelem, který si skrze své ideje, cíle a sny dokráčel s pomocí své rodiny vlastním jednáním k vizi, kterou dokázal naprosto precizně vytvořit. Tomáš Baťa byl také především člověk. A velký Člověk. O své lidi se dovedl postarat. Jeho vzor by mohl sloužit nám všem. Proč tomu tedy tak není?

Zkusme se na to podívat. Nemyslím si, že by to byl nadlidský úkol, vzít si z tohoto velkého vzoru ponaučení. Ba naopak, měli bychom se co nejdříve pokusit vydat se jeho cestou. Sil, zkušeností a dovedností, jako národ, k tomu máme dostatek. Ostatně Tomáš Baťa byl také Čechem. 

Nebudu jmenovat firmy, kde jsem pracoval, stačí, když poznamenám, že jsem působil v potravinářském průmyslovém odvětví, v chemickém závodu, v auto-motive, v pekárně a také v podniku na výrobu kosmetiky. Velmi rozdílné profese a přeci se všude našly shodné faktory, proč nám prakticky, vlastně ani teoreticky, neslouží Baťův odkaz a také proč to na takových místech v lidech vře. 

Základním středobodem takřka všech těchto míst je fakt, že firmy jsou zahrnuty do nějakého nadnárodního koncernu se zahraničním kapitálem a mnohde jsou jejich výrobní a technologické procesy nastaveny tak, že v naší zemi je jen část výroby, což vede k ohromným logistickým potížím. Přeci jen dovážet přes půl Evropy výrobní materiál na další zpracovaní je takřka podnikatelskou pošetilostí a ne umem, již vůbec ne výhodou. Absolutně nezávidím logistikům ani plánovačům v těchto podnicích. Vedení takových koncernů bývá zpravidla v cizí zemi a není, logicky, české. Řídícím, rozhodovacím a finance rozdělujícím sídlem moci již ale je. To místním manažerům a ředitelům svazuje ruce, plánování a, bohužel, často i myšlení. A znáte zákon padajícího hovna? Moc se nedaří, tak to postupně zasáhne všechna výrobní místa. Jenže dole to již nezůstane, jak bývalo zvykem. Lidé jsou ve varu. Buď se otevřeně bouří, tiše revoltují, nebo odcházejí. Kam? To je mi tak trochu záhadou. Nabídky pracovních míst najednou převyšují poptávku lidí, co by chtěli pracovat. Zkrátka a dobře se nedostává lidí. Firmy se dostávají do začarovaného kruhu. A já se vůbec nedivím. Sklízet trpké plody neefektivního jednání s lidskými silami není příjemným údělem. Ovšem pozor, jak se to vezme! Firmy totiž v mnoha případech mají hospodářské, finanční, výsledky v růstu černých čísel, což značí úspěch. Pro koho? To je již otázka, která by neměla zůstat řečnickou. Měla by se stát nesmírně zvídavou a chtějící smysluplnou a pravdivou odpověď.

Vede to k nemilým faktům. Čím jsme se stali? Levnou výrobní silou. Ano, zaprodali jsme svou sílu, svůj um, svou píli, své zkušenosti, svůj talent, svou chuť pracovat a dobře a kvalitně pracovat čemusi, co ani pořádně nechápeme. Co spíš nechceme pochopit. V tento moment se mohu směle vrátit k Baťovým myšlenkám a vizím. 

Neříkej, že to nejde, raději řekni, že to zatím neumíš.
Neříkej, že to nejde, raději řekni, že to zatím neumíš.

„Malou výrobu je možné řídit s malými lidmi. Velkou výrobu mohou vést pouze velcí lidé. Lidé, kteří jsou velcí povahou, vůlí a vědomostmi. Ti nám chybí a možná, že budeme muset počkat než nám dorostou z mladých mužů, které zde vychováváme.“

„Výše civilizace a kultury člověka je právě taková, jak vysoká je mzda, kterou jim vynáší jejich denní práce. Touha člověka po vyšší mzdě se nikdy nezastaví.“

„Touha státi se nepostradatelnými jest pákou pokroku. Ale brzdou pokroku je naše touha zůstati nepostradatelnými.“

„Metař ví o čištění dílny více než vrchní ředitel. Metaři mne mohou poučit o tom, jak udržet čistotu v podniku lépe než všichni ředitelé a úředníci dohromady.“

„Žádný podnik nevyroste k velikosti, pokud nevynalezne způsob, jak měnit nádeníky v ředitele.“

„Nejvznešenějším úkolem vedoucích osob země i státu je probudit a uvolnit životní síly obyvatelstva a řídit tyto síly tak, aby pomáhaly sobě i státu k blahobytu. Jediným prostředkem k tomuto cíli je nechat žít tyto samosprávné svazky z vlastních prostředků. Ze závodění a silného života, který takto vyroste, vybudují si silné a schopné svazky znamenitou existenci. Avšak i ty nejslabší obce a země docílí mnohem lepší existence, nežli mají nyní, kdy všichni, silní i slabí, jsou odkázání na almužnu a kdy mají proto nedostatek všichni.“

Tomáš Baťa

Zdroj: http://citaty.net/autori/tomas-bata/

Z těchto citátů je jasně patrné, jaký byl Tomáš Baťa člověk. Sami si uděláte hravě obrázek, že byl nejdříve člověkem a až potom podnikatelem. Nejprve vybudoval sám sebe a teprve až poté velký podnik. 

Jeho slova nebyla planá a jdoucí do větru ve stylu: „Slibem nezarmoutíš,“ jak dnes slibují vedoucí pracovníci, když se odhodlají k nějaké schůzce s podřízenými. A slibovat a po té neplnit své sliby, to není dobrá ani firemní ani lidská vizitka. Vede to k další otázkám. Jsou na vedoucích místech ti správní lidé? Když si čtete Baťovy citáty a vnímáte jeho duchovně lidský charakter nesoucí se ve jménu pravdy, lásky a pokory, snadno si odpovíte. Jak může firmu dobře vést ředitel, který přijde odněkud zvenku bez zkušeností a znalostí firmy jako takové? Jak může zastávat místo vedoucího výroby nebo výrobního technologa člověk, který nemá při nástupu na pozici nejmenších znalostí o technologii výroby? Co na tom, že má vysokoškolský titul, to mu nástupní pozici v takovém případě nijak neulehčí. Že se to praxí naučí a dožene znalosti? To říkejte lidem, kteří pod takovými lidmi dělají. Dočkali byste se „jadrných“ odpovědí. Ano, je to problém dnešní společnosti. Mladí nemají zájem o řemesla, o výuční obory, ženou se za vysokoškolským vzděláním a přitom často absolventi vysokých škol po studiích pracují na místech, kde by asi neměli co pohledávat. Ovšem hlavně je to o tom, že firmy samotné rezignovaly a přestaly si samy vytvářet z dělníků odborníky. Schopný manažér by měl mít vrozenou schopnost rozpoznat z řad svých podřízených vhodné pracovníky a společným přístupem by jim měl umožnit růst a rozkvět touhy něco pro společnost znamenat. Tento přístup ale není praktikován. Síla dělníků je rozmělněna a otupena, nikdo ji vnitřně nemotivuje a nevede k touze se projevit. Ano, firmy již spoustu let zavádějí různé zlepšovací metodiky ulehčující koordinaci, bezpečnost a efektivnost práce. Jsou to metody jako kaizen nebo 5S. U první jmenované již můžeme s klidem potvrdit, že ji ani sami manažéři stojící za zavedením do výrobního procesu nepochopili. Nejedná se zde prvotně o neustálé zlepšování či zefektivňování výroby, ale především o neustálé a nikdy nekončící zlepšování sebe sama. Samotná výroba a její zušlechťování přichází až se změnami člověka. A jsme zase u Bati. „Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe.“ O jak tristně vyzní snaha zavádět podobný systém do výroby, když je zaváděna lidmi nemorálního charakteru. Podobně nedomyšlenou chybou je zavádět třeba systém 5S tím způsobem, že to firma nechá na svých dělnících, kteří z toho udělají komedii. Zaangažovaní se přetrhnou ve vymýšlení „zlepšováků“ na vše, co jen zlepšit jde a zbytku dělníků (těch neangažovaných) dokonale a především zbytečně otráví pracovní prostředí i čas. Zde by se naopak chodila podpora lidí, kteří přesně vědí, co tento systém obnáší a ve spolupráci se zbytkem výrobního oddělení systém postupně zavádět. Správných pochopením, uchopením a zavedením mají tyto systémy jedině smysl.

Pohlednice - Zlín z roku 1937
Pohlednice – Zlín z roku 1937 

Stačí třeba jen toto, co může nasměrovat motivaci zaměstnanců k pocitu, že ne jen oni tady jsou pro firmu, ale že je tu i firma pro ně. Protože oni jsou nedílnou a velmi důležitou součástí celku a tvoří páteř celé firmy. Pokud si firma neudrží své dělníky v pozitivním rozpoložení, nemůže potom ani očekávat, že bude mít stabilní, zdravou a pozitivní páteř. A co si budeme povídat, v dnešní době firma především motivuje své dělníky (respektive dělníci jsou motivováni) jedině slušnou mzdou, která jim umožní smysluplně žít a cítit se v dnešním světě jeho součástí, ne jeho ubohým ocáskem. Smutné je to, že existuje velký dostatek firem, které svým dělníkům odvádí směšně malé mzdy. Takovou mzdu potom nerozzáří ani přesčasové hodiny a to je již smrtelně frustrující. Firma si opravdu musí uvědomit, že to nelze dělat vykořisťováním svých zaměstnanců, kdy je naprosto běžné, že vlivem nedostatku lidí (jejichž úbytek často zapříčiní právě neuctivé, nelidské a nesmyslné chování vedení) se dělníci mohutným nátlakem vedou k neustávajícímu kolečku přesčasových hodin, kdy se život takového dělníka velmi rychle smrskne do stavu fyzického i psychického vyčerpání, které nerozzáří ani výplata mzdy na účtu. Toto kolečko se stává trvalým, protože výroba běží naplno, nový zaměstnanci nepřicházejí (když se nějaký objeví, vlivem mohutného stresu a až nepřátelského prostředí brzy odpadá), vedení žádá efektivní plnění plánu a zakázek a již nehledí na zubožený stav svých zaměstnanců. Dokonce si dovolí za takových podmínek přijít se strategií strachu, kdy uvádí do činnosti všelijaké hrozby nesmyslných postihů a zákazů. Pod taktovkou strachu dělník svůj hřbet ohýbá až k zemi. Jenže ani to již není pravda a důkazem je to, že lidé z takových firem odcházejí. Nepříjemným překvapením se lehce může stát třeba sám pan ředitel, který se nijak veřejně netají, že nejraději by měl ve firmě lidi, kteří mají rodinu ideálně s hypotékou. Ano, aby byl lehce manipulovatelný právě strachem. Co to o takovém řediteli říká? Ano, je podnikatelem, ale není lidský, jde za ziskem, klidně i přes mrtvoly. Takový ředitel chce budovat veliký podnik, ale zapomněl napřed vybudovat sám sebe. A celá firma se potom nese v duchu vzájemné nevraživosti, podezírání, donášení, pomluv, neustálých obav a nepřátelského prostředí, kde kolegialita moc neroste. Chtěli byste pracovat v takové firmě? Myslím, že nechtěli. Bohužel, právě v takových firmách pracuje dnes většina českých dělníků. Je to smutný obrázek naší společnosti. Společnosti, která má na to, být dobrou společností. Má k tomu všechny předpoklady. Bude se ovšem muset zdát své negativity a začít myslet na to, že je tu nový věk. Věk spolupráce. Věřím, že tohle dojde českým lidem na všech postech a pozicích i právě v továrnách. Protože i tam se bude dát klidně, beze stresu a tvořivě pracovat, pokud se pro to vytvoří podmínky. Tyhle podmínky ovšem budou muset začít vytvářet všichni společně. Abychom nezůstali jen u očerňování vedoucích pracovníků, můžeme se podívat, a já se i rád podívám též na některé „úžasné“ vlastnosti  jejich podřízených. Jednou z typických vad na kráse dělníků je, že v rámci starých dobrých časů, jedou jen ve starých kolejích. Co to znamená? Oni na nás jdou s nějakými změnami. To snad ne! Jen ne žádné změny, prosím. A dělník, který by tak nejraději zůstal v hluboké totalitě, kdy, jak si vzpomíná, si mohl přihnout z lahve během pracovní doby, zakouřit si klidně na pracovišti, vzpomíná, jaké krásná doba to byla. Minulost má jednu hezkou vlastnost. Ráda nám připomíná to hezké, na to méně hezké lehce zapomínáme. Když jde o práci, tak to platí dvojnásob. Dělníkovi úplně uniká, že žije tady a teď. Změna je přirozeným rytmem života. Změna je život, život je změna. A ne všechny změny jsou špatné. Naopak některé dokáží přinést i potřebné inovace, jak v technologii výroby, tak v ulehčení práce, mohou přinést harmonizaci kolektivu, různá vylepšení pracoviště. Proč je i tomuto se takový dělník schopen bránit? Protože ve všem od vyšších míst vidí podraz, chybí vzájemná důvěra, tolerance a respekt. Na pracovišti mohou být šikovní lidé, dokonce lídři celé party, ale budou klidně sabotovat svým způsobem výrobu, aby sám sobě ulehčil a také aby dokázal nadřízenému, že takhle to nepůjde. A máme tu další začarované kolečko. Mohli bychom takto pokračovat i o dalších. Ale je to zbytečné. Zmíním se již jen o jednom nešvaru. Je to spíše ženská záležitost (dámy prominou), ale i muži si v tomto někdy se ženami nezadají (a leckdy a leckde ženy i trumfují). O co se jedná? Pomluvy, drby, klevety, donášení.. Nic neroznese na kopytech v samotných řadách dělníků pracovní morálku a soudržnost týmu více než tyhle nešvary. Nebudeme hledat, kde se berou, jestli již v dětství některých, případně z frustrace či nedocenění přímo na pracovišti. Je to jed. Jed, který je schopen opravdu rozvrátit celý tým. Stačí i jeden jediný člověk. Nevím, proč je toto typická česká vlastnost, nebo proč se to říká. Ano, setkal jsem se s tím, ale stejně tak jsem se setkal i s dobrou týmovou spoluprací, či s pochopením druhých, když jsem díky jejich chování (ano,zrcadla fungují i v pracovních vztazích) zapracoval na svém nezpracovaném a situace na pracovišti se rázem obrátila v klidnější situaci. 

Obě strany musí pochopit, že pro zklidnění situace bude muset udělat každý něco sám za sebe, každá strana něco za svou, pochopit mnohé budou muset i majitelé firem, kteří často tahají za nitky více než je zdrávo. Finance opravdu nejsou vše. K čemu takovým lidem budou firmy bez zkušených lidí? Uvědomit si některé firmy, někteří lidé, budou muset také to, že se mění vše. Měníme se my, mění se naše planeta. Měnit se budou zvyky, zcela se změní naše životy. Bude se měnit i výroba. A to hodně velkým způsobem. Co bude nešetrné k přírodě, prostě přestane fungovat, nebude to již možné. Nad tímhle musí mnozí začít uvažovat. Všechno nás již teď zve ke společné spolupráci. K laskavé, důvěřivé, tolerantní a tvořivé spolupráci. Změní se úplně způsob obchodování. Změnit tedy bude nutné vše. Tady už nepůjde si hrát na staré časy. Spolu to ale zvládneme. Spolu ano. 

Myšlenek a duchovního odkazu Tomáše Bati se budeme moci držet, jsou totiž nadčasové a je velmi pravděpodobné, že o naší době, o našich možnostech snil. On tu s námi již není (i když vlastně kdo ví, jestli tu není znovu), my ovšem v této úžasné době žijeme a můžeme, pokud se vymaníme ze starého, z toho, co nás omezuje a co nám brání novým, lepším, možnostem, využít náš čas pro stvoření jedinečného života. Každý sám za sebe, a všichni za jeden celek, za lidstvo, v lásce, míru, nekonečné tvořivosti, ve velké pokoře a vděčnosti. Prostě a jednoduše na to máme. Vím to. A děkuji za tuto možnost, v této době žít a podílet se na tomto kolektivním zázraku, na přerodu lidstva. Poučeni z chyb předků, poučeni z pýchy a následného pádu předchozích vyspělých civilizací vykračujeme společně za šťastnými životy. V každém ohledu. 

Nechceme odborníků, znalých co nejde. Dnes, ne zítra! Kdo dřív a lépe? Mužové mluví činy. Cokoliv děláš, dělej dobře! Tvořivou prací k blahobytu všech

Netuším, jestli jsem zachytil všechny své myšlenky, jak jsem je chtěl přednést skrze písmenka. Jestli jsem napsal vše tak, jak jsem chtěl ze svých zkušeností a vzpomínek předat. Jedno je ale jisté, pevně a neochvějně věřím, že změny v baťovském (lidském a láskyplně duchovním) stylu jsou možné. Co víc!! Oni se již jistě dějí, protože neznám všechna místa a ani nemohu, ale cítím, že jsou u nás místa, kde je tento Duch prodchnut všemi oblastmi. Stejně tak věřím i na podobné charakterové lidi a neméně potom, že lid český je lidem dobrým, laskavým, pracovitým a čestným. Najdi svou pravdu, lide český, díky své odvaze a touze žít život po našem. Dejme celému světu příklad, že to jde, že to není utopie. I samotný Baťa byl nazýván utopistou. A co nakonec dokázal.. 

V samém závěru se vrátím ještě k jednomu odkazu pana Bati. Zamyslete se nad tím, jak dokázal značnou část svého vlastního výdělku použít na rozkvět a rozvoj oblasti, kde podnikal, tedy ve zlínském kraji. Tohle je další velká výzva pro majitele firem. Učit se mohou na spoustě příkladů z Baťova života. My všichni se můžeme učit. 

Odkazy na další informace:

http://www.tomasbata.com/

http://batuvodkaz.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.