Takové úplňkové zamyšlení

Úplněk promlouvá.. – 14. listopadu 2016

Je nepopiratelné, že nás fáze Měsíce ovlivňují. Cítíme to všichni, bez rozdílu. Zrovna dnešní den je zasvěcen úplňku, obzvlášť silnému. Síly, které díky němu na nás působí v posledních dnech, gradují a blíží se finále. Jen proto aby vše postupně, zlehka a potichu zase odeznělo a připravilo se tak na další fázi. Nekonečný koloběh. Řád. Pro někoho prapodivné vzorce, které si s ním jen pohrávají. Pro druhého jen připomínka, že mu bude ta svítící koule zase svítit do ložnice, a že se kvůli tomu moc nevyspí. Pro jiného prostě prastaré vědění, jehož sílu může a také využívá pro svůj vlastní růst. Každý jsme prostě vědomím trochu jinde, proto i tolik různých úhlů pohledů. Proto taková různorodost. Jedno ale zůstává. Ať chceme, nebo nechceme, tyto zákonitosti nás ovlivňují. 

Nechal jsem se volně inspirovat knihou „Osud jako šance“, abych nechal zlehka sebe i druhé nahlédnout pod pokličku, jak je to s tou mocí a chutí vládnout na naší krásné planetě. 😉 

Tělo, duše a duch..

Kdo se zajímá o esoteriku, kdo se aktivně zapojuje do vlastního osobního růstu, tomu tyto tři slova řeknou mnohé. Mám takový pocit, že ani lidé, kteří se o esoterické záležitosti nijak více nezajímají, nebudou tak úplně mimo mísu. Je to prostě zakódováno v nás. Přihlédnu i k tomu, že veškeré tyto vědomosti nosíme ve svém nitru, kde jen tiše a trpělivě čekají na své odhalení. Není pravdou, že esoterické vědění bývalo dříve tajné, že se předávalo jen zasvěceným. Bylo tady vždy, volně dostupné. Dnešní doba tomu všemu dala jen šmrnc jakési aktuálnosti a volnosti. A okázale to rozmáchla do všech koutů našich existencí. Přesto, i když na nás esoterika vykoukne zpoza každého rohu dnešních dnů, není dostupná každému. Vědomí velké spousty lidí ještě nenabylo takové otevřenosti, aby pro ně bylo esoterické učení vůbec něčím smysluplným. Takový lidé vidí jen nic neříkající texty, které jim jsou k ničemu a kterými často i pohrdají. A tak to bylo vždy. Nic není potřeba skrývat. Absolutně žádné myslitelné vědění světa není potřeba skrývat. A nikdy také nebylo. Člověk, který ještě stavem svého vědomí nedozrál k tomu, aby dané pochopil ku prospěchu svému i společnému, prostě s daným věděním nijak nenaloží. 

Nebudu se zde zabývat popisem naší trojjedinosti. Stačí jen poznamenat, že člověk sám sebe vidí jako jednotku, kterou lze shrnutě pojmenovat jednotkou „já“. Na místě je poznámka, že tato lidská jednotka je sídlem dalšímu nespočtu jednotek, které vytvářejí lidské tělo. Každá tato jednotka je individuální a každá má své vlastní vědomí. Thorwald Dethlefsen ve své knize „Osud jako šance“ použil pro porovnání jako příklad slučitelnosti a zároveň nezaměnitelnosti individualit a vědomí samotného člověka jako jednu jednotku a jeho játra a jaterní buňky jako druhou jednotku. Z hlediska vyššího řádu, jímž je řízeno absolutně vše, jsou játra, byť se sama cítí jako vědomá individualita, podřízenou jednotkou jednotky zvané člověk. Jejich zákonitou funkcí je sloužit člověku tak, aby se cítil dobře. A to také svědomitě dodržují. Ve jménu vyššího řádu. I jaterní buňky mají svou individualitu a své vědomí. Jsou součástí jednotky jater, kde vykonávají svou nezaměnitelnou funkci. Přesto se občas objeví buňka, která si svou individualitu vyloží po svém a v rámci svého vědomí se stane buňkou rakovinnou. Samotná játra, jakožto jednotka nadřazená, podobně jako samotný člověk, z tohoto stavu vyvozují jediné. Buňku tohoto vědomí se snaží v rámci vlastního zachování zcela eliminovat. Nyní přeskočme k samotnému člověku. I on je jen částí větší jednotky. Je buňkou v organismu jménem Země. Ta má své vlastní tělo, vědomí i individuální inteligenci. Země samotná je potom dalším pouhým orgánem větší živé bytosti a tou je sluneční soustava. Stačí pouhé zamyšlení, aby se člověk jako jedna z buněk, jen svědomitě staral o svou správnou funkci, stejně jako on sám čeká od svých vlastních buněk. Aby se nestal svou špatně pochopenou svobodou rakovinnou buňkou tohoto světa. Svévolné opuštění vyššího řádu se totiž rovná eliminaci. Ve jménu vyššího řádu. Jak nahoře, tak dole.. 

Ano, takhle jednoduše je to praktikováno. Všude, vždy a za každých okolností. Podíváme-li se do naší historie, zahlédneme to za každým příběhem, kdy se člověk jako individuální jednotka vlastního vědomí chtěl stát něčím jiným, než ve skutečnosti měl být. Vždy to skončilo eliminací. Vždy. Proto je absolutně nepodstatné zabývat se strachem a obavami, jak by mohla negativně dopadnout naše budoucnost, pokud se ozve další lidská individualita, která prahne po tom, stát se další rakovinnou buňkou tohoto světa. 

Ano, tak jednoduché to je. Pokud je Vaše vědomí na takové úrovni, kdy je schopné bez utajení rozluštit toto sdělení, pak se ve Vašich duších rozhostí klid a Vašeho ducha ( Váš opravdový, nesmrtelný život ) naplní láska. Pokud ne, pak Vaše vědomí ještě nedozrálo k tomuto vědění a budete se muset ještě učit, právě třeba skrze své strachy a obavy. A pak jsou zde i Ti, co se jen lehce usmívají a vědí své. Ti jen oprášili své vědění a já říkám:„Zaplaťpánbůh za ně“.

Krásný úplňkový večer přeji Vám všem bez rozdílu, vychutnejte si ho každý po svém. 

Inspirace pro článek nalezena v knize „Osud jako šance“ Thorwald Dethlefsen.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.