Květnice a Porta coeli .. dva cíle na Tišnovsku

Tišnov, Květnice, Porta Coeli-Předklášteří – 14. srpna 2016

Volná srpnová neděle, krásné počasí a co s tím? Jasně, večer předtím strávený na mapách a plánování a plánování. 😉 Volba nakonec padla na Tišnovsko, kde se v Předklášteří nachází samotná Brána nebes alias Porta coeli. Madlenka tam již byla, já ještě ne, tak byl cíl na světě. Navíc se nad samotným Tišnovem hrdě tyčí kopec s krásným jménem Květnice, kam jsme naplánovali cestu také a rázem tak byla vymyšlena parádní okružní trasa. Těšit jsme se mohli celičkou noc.. A také jsme se těšili. 😉

Jako cestovní prostředek jsme pro tentokrát zvolili vlak, takže naše ranní kroky zamířili k místnímu židenickému nádraží, odkud jsme vyrazili směrem k Tišnovu. Předpověď hlásila pěkné, slunečné, počasí, ale nikde už nepadla zmínka o mlze husté, tak husté, že by se dala krájet. Celou cestu vlakem jsme tak mnoho nezahlédli. Až chvíli před Tišnovem se mlha počala rozpouštět, avšak chvilku nás ještě doprovázela i ulicemi města, aby se potichu rozplynula, jakmile jsme počali stoupat po zelené na Květnici.

kvetnice-v-mlze
Květnice ještě v mlze..

Ulice byly ještě takřka liduprázdné, ale přeci jsme s povděkem přivítali odbočení na cestu, která vedla mezi stromy a brzy nechala lidská obydlí za poslední zatáčkou. Cesta, byť stoupala a klikatila se jako had, byla moc příjemná. Je to pro nás vždy líbezné pohlazení, když za sebou necháme civilizaci a vnoříme se do lůna přírody. Tam je to naše, tam je nám dobře. Celé území Květnice je vyhlášené jako přírodní památka a místní zde vybudovali v roce 2002 také naučnou stezku se 13 zastávkami. U několika cedulí jsme se na chvilku i zastavili, jsou pěkně vyvedené a zpracované. V podstatě celá Květnice je porostlá různorodými doubravami a také i bučinami, záleží na postavení světových stran, nadmořské výšce a minerálním podkladu. Jak jsme stoupali, mlha se mezitím zcela rozplynula a nám se jakoby před očima začaly zjevovat první krásné výhledy do okolí.

porta-coeli-z-kvetnice
Porta coeli v Předkláštěří, první pohledy z Květnice.

Jak zmizela mlha a počalo úřadovat slunko, teplota vzduchu začala vzrůstat. Vzápětí započala oblíbená činnost, kterou bylo shazování nepotřebného oblečení, aby kůže mohla dýchat. Velikou zálibu v této praktice má především Madlenka. 😛 Námahu ze stoupání nám hodně zpříjemňovaly scenérie, jež nás doslova a do písmene nutily neustále zastavovat. A my jsme zastavovali rádi a často, abychom s tichým úžasem pozorovali tu nádheru okolo sebe. Bylo na co se dívat, jak kolem nás na cestě, tak i ve výhledech do menší i větší dálky.  Chvílemi jsme ťapkali ještě lesem, chvílemi mezi křovinami a chvílemi i mezi skalami, jen proto abychom se vzápětí zase vnořili do pěkného dubového lesa.

vyhled-na-tisnov
Výhled na Tišnov.
dedecek-hribecek
Dědeček hříbeček na kameni.
madlenka-na-kmeni
Jéé, já ti udělám fotku na tomhle kmenu. Chceš? 😉

Zastavování a fotografovaní nám dovolilo jít jen takřka hlemýždí rychlostí, přesto jsme brzy pocítili, že se blížíme k prvnímu místu, které by dalo označit za jeden z mnoha cílů této výpravy. Kde se vzaly, tu se vzaly, borovice, vzduch se naplnil jejich vůní a my jsme stanuli na místě zvaném Velká skála. Nejvyšší bod se nachází ve výšce 446 m. Jak název napovídá, zde se rozkládá opravdu pěkné skalisko, kam se dá celkem snadno dostat. Majda má nemilou zkušenost s takřka „horolezeckým“ výstupem na rozhlednu Babí lom, tak se jí nechce lézt nikam, kde je v cestě nějaké kamení, ale tady, než jsem se nadál a udělal dalších pár fotek, byla v mžiku nahoře a radostně se kochala nádhernými výhledy. Nakonec prohlásila, že už by ji asi ani ten Babí lom nevadil, když zvládla toto. V duchu jsem se zaradoval, protože na Babí lom bych se s Majdou také rád někdy vydal. Neváhal jsem a vydal se za ní. Wauu.. Opravdu krása.

madlenka-na-velke-skale
Velká skála je zdolána.. Dobře Majdí..

Tohle místo nás nějak nechtělo pustit, byť jsme jistě byli výhledů naplněni dosyta, proto jsme si dali v blízkém borovém hájku na jediné lavičce přestávku na sváču. Baštili jsme a užívali si energií krásného místa. Nakonec jsme přeci jen zaveleli k odchodu, protože bychom se s touto daleko nedostali a navíc jsme věděli, že nás podobných míst dnes čeká ještě několik.

Jeden z mnoha výhledů z Velké skály. V dáli je opět Porta coeli v Předkláštěří.
Jeden z mnoha výhledů z Velké skály. V dáli je opět Porta coeli v Předkláštěří.

Pokračovali jsem dále po zelené značce trasou, která kopírovala vrstevnici a ubíhala krásným lesem, kde jsme často naráželi na další menší skaliska. Objevila se zde i věc nevídaná na zdejší kraj, kolem cesty, mezi stromy a balvany, se rozprostíralo borůvčí. Borůvky byly již pryč, nakonec jsem jednu sladkou nalezl a ta skončila v Madlenčině bříšku. Brzy jsme došli k rozcestí u malého přístřeší, kde byla odbočka na samotný vrchol Květnice. Odbočili jsme a pokračovali jsme ve výstupu, který byl takový vícefázový. Vypadalo to, jakoby tady bylo vrcholů několik, byla to taková cesta z jednoho kopečku na druhý. Vrchol Květnice jsme poznali podle hromady kamení, jejich fotka je totiž i na mapách.cz. Dostali jsme se tak do výšky 470 metrů nad mořem. Byl zde také takový zvláštní palouček, zcela zarostlý všemožnými bylinami, které svými květy poskytovaly spoustu lákadel pro motýly různých druhů. Člověku nezbude nic jiného, než v tiché pokoře postát a radovat se spolu se všemi obyvateli tohoto místa.

vrcholek-kvetnice
Vrcholek Květnice. ( 470 metrů n.m. )

Z vrcholku jsme zamířili ještě asi 150 metrů k dalšímu krásnému vyhlídkovému místu, u dřevěného kříže. Zde jsme dlouho nepostáli, byť výhledy byly moc pěkné, slunce tam pralo a nedalo se tam vydržet. Rádi jsme zapluli zpět do stínu korun stromů.

Dřevěný kříž na Květnici.
Dřevěný kříž na Květnici.

Stejnou cestou přes vrcholek Květnice jsme se vrátili až k rozcestí s přístřeškem, odkud jsme pokračovali pěkným sešupem dolů. Po lese v těch místech pochodoval jakýsi pán s detektorem kovu, chvilku jsem přemýšlel, co tam asi hledá, ale brzy jsme ho nechali v zádech a na pána jsem rychle zapomněl.

Sešup byl celkem vyčerpávající, ale naštěstí měl konec. Objevili jsme se na dalším rozcestí, tentokrát před námi bylo odbočení na Malou skálu, což je vlastně třetí vrchol Květnice ( už to tak vlastně je, že je Květnice defakto trojkopec ). Neváhali jsme a vyrazili. Cestu nám znepříjemnily kopřivy a šlahouny ostružiní, dali jsme to statečně a brzy jsme stáli na vyhlídkovém místě pod Malou skálou ( 387 m.n.m. ). Madlenka zde provedla celkovou výměnu garderoby, takže „šprnda“ šla dolů ( křičel jsem svobodaáá spolu s holkami 😀 ) a kraťasy zase nahoru.. Výměna za kraťasy byla vzápětí vykoupena krvavým šrámem zapletením do ostružiní při návratu na rozcestí. Bolest byla ale brzy zapomenuta, neb poslední etapa cesty na Květnici byla jiná než ta stávající. Hodně udělaly statné buky okolo nás a v závěru též tok potoka Besénku.

Další rozcestí Pod Malou skalou jsme prozřetelně minuli, vzali jsme to zkratkou po lesní cestě. Radostně jsme sestupovali dolů a užívali si života a té krásy okolo. Sestup byl dokonán na břehu Besénku, další cesta mířila podél potoka k soutoku Loučky se Svratkou. Voda Besénku rozvibrovala naše buňky a krásně celkově zjemnila energii okolí. Osvěžili jsme se a pokračovali dál. Na druhé straně Besénku bylo makové pole a celkově další krásné scenérie ke kochání se. Šlo se parádně.

Majda ve svém živlu, u vody.
Majda ve svém živlu, u vody.

Všechny tyhle scenérie později překryl pohled na veliký lom na kopci naproti, na Dřínové. O něco později jsme po lávce přešli Besének, přeťali jsme vlakovou lokálku ( do Žďáru nad Sázavou přes Bystřici nad Pernštejnem a Nové Město na Moravě ) a pozastavili jsme se u soutoku říčky Loučky a řeky Svratky.

Po cyklostezce jsme vyhýbacími manévry před cyklisty pokračovali k Předkláštěří. Tam jsme také brzy dorazili, přeběhli jsme silnici a po chodníku jsme mířili k cukrárně U krále,http://www.cukrarna-ukrale.cz/pancava/default.htm kde mají výbornou točenou zmrzlinu a jiné dobroty. Se zmrzlinou a horkými malinami ( či co to bylo ) v ruce jsme se šourali k Porta coeli. V klidu jsme si prošli starý park v areálu kláštera a dolízali jsme naše dobroty. Jemnou energii vod Besénku, Svratky a Loučky vystřídaly energie mnohaletých velikánů. Jejich stín, vůně a příjemné ševelení listů dodávaly klid do duše.

V tomto klidném duševním rozpoložení jsme dokráčeli parkem přímo před Bránu nebes. Lépe jsme si to načasovat nemohli. Klid přírody se skloubil s mohutnou energií z historické stavby. Stanuli jsme na prostranství přímo přes Porta coeli, chvilku jsme pobíhali okolo, fotili jsme, pak jsme se usadili na lavičku a jen vstřebávali pocity. Čas prohlídky klášteru se přiblížil, tak jsme si koupili vstupenky, magnetku na ledničku, prohlídli jsme si vystavené prospekty, nějaké kamínky a huráá šlo se na prohlídku. Paní průvodkyně byla moc milá a my jsme pozorně poslouchali její výklad. S námi šlo jen pár lidí, takže byl klídeček. Před branou jsme poslouchali výklad o historii, vzápětí jsme se vnořili do stínu a chladu klášterního komplexu. Stejně jako v tichém údivu skládáme poctu Matce přírodě, sklidili jsme tichou poklonu i tomuto nádhernému místu. Prohlídka nebyla moc dlouhá, ale řečeno bylo mnoho a zhlédnutých míst bylo také dost. Líbilo se nám tam a jistě se do Porta coeli ještě rádi vrátíme. Jak jsme vpluli dovnitř, tak jsme zase vypluli ven, za sluncem a do tepla. Ještě jednou jsme se podívali do pokladny, koupili jsme si ametystové a hematitové náramky, abychom vzápětí dali tomuto místo své na shledanou. http://www.jizni-morava.cz/objekt/31387-porta-coeli-v-predklasteri

Poslední úsek cesty byl asi nejtěžší, jelikož se den překulil do odpoledních hodin, kdy kulminovalo teplo a trasa nás vedla místy, kde se nebylo, kam schovat. Z Předkláštěří jsme šli po chodníku vedle silnice zpátky do Tišnova. Naštěstí to zase nebyla taková dálka, tak jsme před Tišnovem byli brzy. Na jedné straně mostu přes Svratku končilo Předklášteří a na druhé straně začal Tišnov. Hned za mostem nás napadla ona myšlenka a jinak to ani napsat nemohu. 😉 Místo abychom šli dál okolo silnice směrem k vlak. nádraží, jsme se vydali po malé silničce podél Svratky s tím, že se nějak na nádraží dostaneme z druhé strany. Což jsme se samozřejmě nedostali. A pěkně jsme si zašli a vzápětí ještě jednou, na což jsme další cestou přišli. Ale bereme tyhle situace s klidem a že to tak prostě mělo být. Klidné a osvěžující chvilky s pohledy na Svratku a stín stromů na jejích březích nám to prostě vynahradil. 🙂 Nakonec jsme se přeci jen před nádraží dostali a jelikož jsme ještě měli čas, vydali jsme se opět do města. Podívali jsme na náměstí, horko nás hnalo někam do stínu a to nejlépe do stínu, kde bychom dostali nějaké osvěžení.

Pohled na radnici a kostel sv. Václava v Tišnově.
Pohled na radnici a kostel sv. Václava v Tišnově.

Jedno místo jsme měli vytipované, všimli jsme si ho již ráno, zamířili jsme tam. A dobře jsme udělali. Nejen že měli otevřeno, ale ještě tam bylo náramně dobře. Venkovní hospůdka pod krásným košatým ořešákem, lahodné dalešické pivko a okoštovali jsme k tomu hořčicové brambůrky, které jsme ještě nikdy nejedli. Jen nám tam trochu zdřevěněly nohy. Ale za tu pohodu to stálo. Děkujeme. Tím místem bylo Café u Palce ( zahrádka ), rád se o nich zmiňuji, protože místa, kde je vám dobře, jsou moc fajn. http://www.upalce.cz/

Rajské dalešické potěšení.
Rajské dalešické potěšení.

Byť se nám nechtělo, vlak by na nás nepočkal, tak jsme opět vyrazili. V Janáčkově ulici jsme si dali ještě jednu výbornou točenou zmrzlinu, stačila akorát na zbytek cesty k nádraží. Cesta vlakem do Brna byla pohodová, odpočinek přišel vhod a žádná mlha nám tentokrát pohledy ven neztížila. Děkujeme za krásné zážitky. 🙂

Zajímavosti o Květnici z jiných internetových zdrojů:

http://www.tisnov.cz/prirodni-pamatka-kvetnice – povídání o Květnici

http://old.tisnov.cz/cs/clanky/mesto/komunalni-sluzby/oprava-krize-na-kvetnici-podekovani.html – povídání o kříži na Květnici

http://www.tisnov.cz/kvetnicka-propast – povídání o Květnické propasti

http://www.tisnov.cz/jeskyne-pod-krizem – povídání o jeskyni Pod Křížem

http://www.tisnov.cz/kralova-jeskyne-na-kvetnici – povídání o Králově jeskyni

http://www.alena.ilcik.cz/1404-kvetnice.php – o toulce na Květnici z jiného zdroje, paní se mi moc líbí, má své stránky krásně zpracované a po všem, co má za sebou, klobouk dolů

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.